No jo, dřív lidi lezli na hory pěšo, dneska lanovkou (i když s dětma). Pak se diví, že čekají.
Já vím, není to jednoduché, taky jsme s dítětem nikam moc nechodili, ono z toho nemělo ten požitek co my. Stačilo mu sáňkování na pár metrů vzdáleném kopečku (bydlíme v poměrně rovinatém kraji) a pěší výlet na pár kilometrů vzdálenou zříceninu. Výlety začaly až kolem 6. roku věku, kdy už z toho něco mělo i to dítko, ba dokonce přišlo i to moře (a radost rodičů z vyvalených očí dětí, co nevěřily, že někde může bý tolik vody jako od nás až támhle k lesu a ještě dál).
Tak ať to příště vyjde taky!
Nebojte, bude líp (aspoň do puberty)!
Předchozí