Přidat názor k článku Nové maminkovství a zamykání chleba

JJani, nikdy jsem neměla potřebu zkoumat, jak se v dospělých odráží to, jestli v dětství chodily-nechodily do jeslí. Jenom zrovna naše rodina je pro mne hezkým příkladem toho, že jesle nejsou ve výchově to nejpodstatnější :o) Já sama do jeslí chodila prý ráda, ale už si nic nepamatuju. Pamatuju si až školku, jeden ošklivý zážitek, spoustu krásných :o) Ale hlavně si pamatuju, že JAKO RODINA jsme furt něco dělali - výlety, divadla, společné dovolené a tak. Že jsem kromě toho taky chodila do jeslí, školky a později i školní družiny... to mi přijde nepodstatný.

Samozřejmě, že dítě si zvykne i na dlouhé odloučení od matky. Musí. Je to obranný mechanismus, nebo jak to nazvat. Jenže je to něco jiného, než jesle. Do jeslí matka dítě odvede, a zase si ho zpátky vyzvedne. Nevím, jak v jeslích, ale když jsem dávala starší do školky, tak mi ředitelka sama nabídla, jestli chci, že první dny ji můžu vodit jenom na pár hodina a být tam s ní. Aby si zvykla, že školka je normální přátelské místo, kam si přijde pohrát, kde má kamarády a odkud si ji zase odvedu. Přijde mi to v podstatě stejný, jako když malou nechávám u babičky, svěřuju ji hlídací slečně nebo konečně třeba jako pobyt v mateřském centru, kdy děti si v jedné místnosti hrají a maminky se ve druhé místnosti věnují krafání nad kafem nebo nějaké jiné bohulibé činnosti. Mně samotný jesle nepřijdou jako ideální, dávám přednost péči individuální (v našem případě hlídací slečna), ale na druhou stranu si nemyslím, že by to byla kdovíjaká pohroma.



S.