Přidat názor k článku Představy a realita mých porodů

V situacích, kdy jde o život, skutečně není moc času na nějaké rozpravy a souhlasy. OK.

V případech odkladné zdravotní péče, resp. odkladných výkonů, je na místě informace, případně souhlas. Tu mám za důležitých pár věcí. Prní je ta, kterou dobře píšete : nechcete apriorně být nepřítelem. To je nesmírně důležitá věc, související s volbou - když někomu nedůvěřujete (z jakýchkoli důvodů, třeba pro získané reference), nemá smysl ho o péči žádat. Rozhodnout se sama - já Vám nevím, jestli je to možné až tak doslova, vždy budete rozhodovat pod vlivem toho, co Vám poví a toho, co si myslíte, že víte. A tu nastává trochu zádrhel - můžete mít poskládané kdejaké informace, ale přesto
se m,ůžete rozhodnout hůře. Pokud je to za Vás samotnou, nechť. Pokud je to za dítě - jakkoli je Vaše, pak je to více nebo méně rozhodování za jinou osobu a to byste si měla uvědomit. Dítě - za měsíc bude mít 18 a netrpí nějakou mentáloní retardací - váha jeho slova už by měla být větší, než vašeho. třeba 15letý hoch, bude chtít věc nějak řešit, ale Vy to budete chtít jinak. To je zrovna případ, kdy ten lékař už může dát na příní dítěte, ale má dát i na Vás. Není lehké rozhodnout, kdo je oprávněnější.
Na druhé straně Dítě - měsíční kojenec - má to být jen na Vás. A v tu chvíli je třeba skutečně niterně si říci, zda to máte být Vy, kdo souhlasí nebo nesouhlasí. A samozřejmě, že ne bnezhlavě.

Dám Vám příklad : v začátku sedmdesátých let jsem čtyři roky pracoval jako medik na dětské kardiologii FDN. Pan docent říkal rodičům - když indikoval operaci pro vrozenou vadu srdce ( a tehdy možnosti diagnostické i terapeutické byly proti dnešku v plenkách ) asi toto : Je to jakoby se Vaše dítě topilo a já mu jdu na pomoc. Buď ho vytáhnu z té vody, nebo se v ní utopíme oba. Ale beze mne se utopí jistě. To byla informace ve velmi obecné rovině, ale nějaká podrobnější neměla smysl - přece je zbytečné diskutovat o tom, zdfa tolak v plicnici je takový a takový a ta která vědecká práce říká, že je to ještě dobré a druhá že už je na operaci pozdě.

A tu jsme o zásadní věci, totiž u podstaty šíře a hloubky obsahu té informace. Jestli někdo přijde s tím, že chce doktora zkoušet, zda ví, jaká je positivní směrodatná odchylka měření, pak by si mohl péči indikovat a poskytnout sám. Na druhé straně většině lidem není třeba vysvětlovat, proč u právě vzniklého horečnatého stavu odebereme krev amoč na vyšetření, vědí to dobře sami.

A jak se orientovat : jistě pro pacienta, resp. jeho rodiče, hrají velkou roli intuice a reference. Obojí je dílem ošidné, ale působí. Když vytvoří postoje k poskytovateli péče nedúvěryhodné, máte možnost jít jinam a je to lepší pro oba. Trochu složitějkší je to s náhledem, ovlivněným znalostmi, získanými z různé literatury. To je mnohem ošidnější, protože jde o jakýsi kamínek z mosaiky, který neurčuje celý obraz nebo ho určuje falešně.

Často tu čtu o jakýchsi pravděpodobnostech. To je obecně jistě dobrý marker. Jenže v daném jednom konkretním případě nic neznamená. Vezměme si pro příklad k ilustraci takové praenatální sonografické vyšetření srdce plodu : Tak pravděpodobnost, že odhalí kritickou vrozenou srdeční vadu je stejná, jako pravděpodobnost jejího výskytu. Akorát že ta pravděpodobnost neříká nic o tom, zda to bude právě Váš plod, který takovou vadu má. A jestli má, pak to vyšetření je až tak významné, že zachrání život, právě Vašemu dítku, kdežto zbylých třeba 600 vyšetření je zbytečných - jo, ale nevíme kterých 600 a navíc to víme až po tom vyšetření.
Stejně tak je to třeba s oporodem doma : jakkoli je jako fysiologický statisticky stejně bezpečný, vždy je otázka, zda to není právě Vaše novorozeně, které
bude potřebovat neodkladnou péči a nebude k ní patřičný poskytovatel. A stejně tak, jestli první tři dny jsou dost rozhodující pro poznání správné postnatální adaptace, kdežto risiko, že se při dřávějším předání do ambulantní péče ne nepozná věc, která pak determinuje celoživotní potíže, je velmi malé, nikdy nevíte, že právě to Vaše dítě není tím, které právě ty tři dny ochrání od celoživotních problémů a je to tedy tajk, že pokud vše proběhne dobře, obětovala jste ty tři dny pro tu jistotu, jakkoli se nakonec ukázalo, že jaksi "zbytečně". Jenže zpětně hodnotit je něco jiného, než dopředu hodnotit.

Kdybych měl dát nějaké obecné doporučení, tak by bylo asi takové, abyste důvěřovala lékaři, případně zdrav. zařízení, které si podle svých kriterií vyberete. A abyste v tom vztahu lékař-pacient apriorně viděla vztah oboustranného zájmu, nikoli svou roli jako kontrolora nebo jinak nedůvěřujícího za každou cenu - ale ani jako zcela pasivní roli, jejíž extrém by byl asi takový : tady mne (mé dítě) máte a dělejte co chcete - taková role Vám náleží akorát při té neodkladné péči a ani to ne zcela - i tam jste nesmírně platným pomocníkem, když vypovídáte o tom, co se stalo a o dalších věcech.