Přidat názor k článku Nové maminkovství a zamykání chleba

Sylvi, to je ono. Máma co dá dítě do jeslí, i když na to je evidentně nezralé nebo evidentně to špatně snáší, a nechá ho tam, asi ani jindy moc nepřemýšlí o jeho potřebách (teď nemyslím na lidi v těžkých existenčních problémech, samozřejmě lepší dát dítě do jeslí, než na mateřský umřít hlady:-).

Monty, psala jsem, že to, jestli někoho jesle "poškodily" (jak říkám, není to jen jeslemi, ale když je dítě citlivé, hodně závislé na mamince, introvertní,s velkou potřebou být s ní), se nepozná na jeho vztahu k rodičům, ale na úplně jiných věcech, kde by to laik nečekal. A jak píšu Sylvii, souvisí to hrozně moc s celou atmosférou v rodině.
Ale když jsme u toho, jak to bylo dřív: chůva je ekvivalentní objekt místo matky. Nemiluje sice dítě možná tolik, ale je stálá, stabilní a spolehlivá a k dispozici. Co se toho pole týká, můj táta je z rodiny sedláka, bylo jich doma 6 dětí (nebo 7? :-). Babička a děda vypomáhali jak to šlo, ale šla-li celá rodina na pole třeba při žních, braly se děti (ty menší) s sebou, a motaly se pořád někde kolem rodičů, eventuelně nejmladší děvečka dostala na starost, ať si neublížej.
Potom jak rostly, už pomáhaly v hospodářství a účastnily se veškerých prací co dělali táta s mámou. Pak spontánně, když dorostly do věku, že se na to samy cítily, tak ve volném čase lítaly s ostatníma dětma po vsi, ale určily si ten věk samy, neurčili jim ho rodiče.
A máš naprostou pravdu v tom, že jít do kolektivu v 5 je až dost pozdě, obzvlášť v našich podmínkách, kde dítě přijde do hotové party a mezi děti, které mají skupinové návyky už dávno zažité.
Já proti jeslím nebrojím, jestli ti to tak připadá. Jen říkám pozor, nejsou zdaleka pro každého (mám 2 děti, u první holky bych vzhledem k její povaze o tom ani nepřemýšlela, a u druhé - bude-li nutné, půjde).