Přidat názor k článku Jak jsem mohla rodit v polích

vstupuji do diskuse jen naprosto výjimečně, jakkoli mám Rodinu ráda a články čtu dá se říci pravidelně. Dnes mi to ale nedá. Už proto, že tohle není první článek o porodech doma, mi bylo okamžitě jasné, jak se do vás většina pisatelek pustí a že na vás nenechají ani nit suchou. Nic si z toho nedělejte!!! Rozumné ženy, zvláště ty, které mají nějaký ten porod za sebou, vám dají za pravdu. Napsala jste to moc hezky a tyto články mají velký smysl - možná si tento článek přečte některá těhulka, která není úplně zfanatizovaná a dojde jí, co je důležité. I mé první těhotenství probíhalo bez jakýchkoli komplikací a porod též začal slibně, jenže pak - podobně jako u vás - najednou špatný monitor, prudký pokles ozev a saturace, a nebyl čas ani čekat 15 minut, až by zabralo anestetikum podané do epidurálu, museli mě uspat a okamžitě řezat. Narodila se mi ta nejkrásnější holčička na světě, zdravá, teď jsou jí dva roky, je moc šikovná a každý den za ní děkuji Bohu. Nechci ani přemýšlet o tom, jak by býval můj porod dopadl bez okamžité pomoci lékařů. Kdo poznal tu nezměrnou radost z narození dítěte, nedovede pochopit, co je důležitější než to, aby to všechno dobře dopadlo. Ráda přežiju pár dní v ošklivé porodnici, přežiju protivné sestry i špinavé záchody. Jsem šťastná, že žiju v téhle době, kdy někteří lidé (lékaři) studují šest let a pak jsou za pár korun ve dne v noci k dispozici, aby zachránili život mě i mému dítěti. Samozřejmě - většina porodů snad proběhne hladce a bez komplikací, a takovéto porody všem ze srdce přeji. Zvláště těm maminkám, které chtějí rodit doma, protože jejich nenarozené děti za nic nemůžou a k rozhodnutí své matky se nemají možnost jakkoli vyjádřit, i když se rozhoduje možná o celém jejich životě - o tom, jestli ho prožijí v ústavu, anebo jako zdraví členové lidské společnosti.