Přidat názor k článku Jak jsem mohla rodit v polích

Mishulo, beru to podle sebe, taky mám tendenci ragovat na věci, které mě děsí, trochu zprudka nebo naopak jejich srážením. To je asi normální. I ten strach je normální.
Ono je prostě blbé, že v dnešní době není problém informace získat (těch je všude spousta), ale spíš je nějak intepretovat a učinit si z nich pro sebe nějaký závěr.
Já to mám tak, že první porod byl pro mě fakt dobrý odrazový můstek, vnímám ho zpětně jako dobrý (byť nebyl "přirozený", neobešel se bez oxytocinu, nástřihu apod.). To, co se mi nelíbilo nebo jsem chtěla mít jinak, jsem prostě vzala jako motivaci do budoucna, věděla jsem, čemu se chci pro příště vyhnout nebo co chci změnit. A to se mi podařilo.

Za sebe to beru tak, že mám raději stav, kdy je na mě informací moc, a já jsem nucena je třídit a zpracovávat než situace, kdy mám dojem, že těch informací je málo a že mám někde "černé díry nevědomosti".
Chce to asi najít nějakou střední cestu, kdy člověk z těch informací neblázní, ale má jich dost, aby mu mohly pomoct

Jak moc se ti krátí čas?