No jednoduše se snažíme vést je k víře a mluvíme (s tím starším) a mluvit budeme (s tou mladší) o věcech kterým věříme a o kterých si myslíme, že naše děti ochrání. Přesto oba víme, že i naše děti se budou jednou svobodně rozhodovat, jak se svým životem naloží a přirozeně za své rozhodnutí, ať budou jakákoliv, ponesou následky - stejně jako my (zejména já). Ale budeme je vždycky milovat... Naštěstí i nás Bůh miluje i přes naše četná, někdy převládající špatná rozhodnutí a přesto nám stále nechává svobodnou vůli. Takže tak nějak