Ano, taky jsem si prej podle mámy vyřvala pár hodin po porodu černej čas s glukopurem, protože ona přece ještě neměla mlíko.
Na druhou stranu jsem jedno z mála dětí, který bylo v polovině sedmdesátých let položeno matce na břicho (u jejího porodu byl nějaký pokrokový doktor, resp. byl "ze známosti" u porodu paní na vedlejší koze, ale když měl po ruce moji mámu, tak se staral i o ni. Dvě rodící ženy na dvou kozách vedle sebe, bez jakýkoli zástěny, no nádherná kolektivizace
)
A prý jsem na tom mámině břiše na ní nádherně moudře koukala a přestala okamžitě brečet. Což personál vedlo k tomu, že se zděsili, že když neřvu, tak se zřejmě dusím a hnedle mě z břicha odebrali
Já považuju za problém, že u mně bonding neproběhl a byť mám s mámou taktéž báječný vztah, tak jsem sakra ráda, že jsem svým třem dětem mohla dopřát bondingu dosytosti (byť to znamenalo nerodit v Čechách a když už v Čechách, tak ne v porodnici)