Trochu jsem si početla vaše teorie o jeslích. Tak jen, aby ta anketa byla kompletní - r.74, nechodila, ale vůbec si nepamatuji, co jsem v tu dobu dělala, myslím, že jsem byla tak různě po babičkách a příbuzných, protože naši začali stavět barák v roce mého narození. Rodiče respektuji, ale nijak zvláštní vztah k nim nemám a vůbec nemám důvěru k lidem. Byla jsem asi nezvladatelné dítě a máma mi často balila kufry do polepšovny(obrazně, ale jako psychický teror to stačilo). Takže jsem ráda, že jsem konečně dospělá a teď se snažím vyvarovat stejných chyb u svého dítěte(18m)a dát mu dostatek lásky, která mi chyběla. Jesle v tom určitě nehrály roli, spíš nedostatek citu a pochopení pro mě, jako černou ovci. Myslím si, že nezáleží, kolik času strávíte s dítětem, ale dejte mu co nejvíc lásky a jistoty, ať se v tom neplácá celý život.
Mimochodem, já bych ráda dala dcerku na pár hodin do jeslí, protože při její výchově podnikám, ale bohužel u nás, na malém městě žádné nejsou, ani poblíž, tak mám smůlu. Pohlídat ji může jedině babička(moje matka), která vynává teorii, že dítě si musí hrát samo, nesmí brečet, popřípadě, ať si brečí jak dlouho chce apod...A která si myslí, že se ji příliš věnuji a je rozmazlená. Pravděpodobně bude ale stejně živá, jako jsem bývala já a zvládat takové dítě je opravdu těžké.
Takže jesle nejesle, problém bude někde jinde.
Mějte se rádi!
Předchozí