Přidat názor k článku Když si dva nedávají pozor

dokonalost je Boží podstata, ne moje. Dokuď budu na tomto světě budu dělat chyby a asi i špatná rozhodnutí. S tím autobusem, to ti ani nevím, kdy mi naposledy ujel, pohybuji se spíš autem. Ale jo, vypomínám si, jednou jsem se s Klárkou rozhodly, že pojedeme na výlet vlakem. Bylo to jenom pár týdnů, co jsme si jí dovezli z dětského domova, bylo pro ní všechno nové a jiné. Vyšly jsme a viděly jsme, jak vlak z dálky přijíždí a tak jsme běžely, co nám síly stačily. Vlak jsme, ale nedoběhly. Pro Klárku to bylo strašné zklamání a nemohla pochopit, že za dvě hodiny pojede další. Kdyby mohla, tak by asi moc brečela, ale ona to tenkrát ještě neuměla. Byla, jak našlapaná parní lokomotiva, odmítala, jakoukoli jinou variantu. Stála, dívala se do země a vůbec nekomunikovala. Po chvíli, když už se trochu uklidnila, tak jsme došly nakoupit, udělaly jsme si něco dobrého k obědu a vyrazily jsme na vlak o trochu dřív. Vše dopadlo O.K.
Fillette, víš, ono nejde o to, být v životě dokonalá, ale o to, že když už se nějaká chyba v životě přihodí, tak se k ní člověk musí umět postavit čelem, vypořádat se s ní a příště už jí nedělat