Poté, co proběhla médii ona kauza se záměnou miminek jsem opravdu nepředpokládala, že je možné, aby odnášeli matkám děti a to i v případě, že jsou matky proti tomu. Jsou matky, které si to přejí, těm by mělo být vyhověno. Pak matky, které nevědí, těm by měl dát personál chvíli času na rozmyšlení a alespoň to pomazlení. Pak matky, které dítě chtějí, tam by se vůbec nemělo diskutovat. No a co nechápu je, že i matkám, které za dítě od počátku bojují, jsou sestry schopné proti jejich vůli mimino odnést a ještě si k tomu vymýšlet nějaké zdravotní záminky
. Já bojovala už od půlky druhého těhotenství
, měla jsem porodní plán a neustále to zdůrazňovala. Po porodu mi chlapečka položili na břicho, ale po chvilce hrozný fofr, že se musí odsát - nevěděla jsem, nechala ho odnést a partner šel s PA dítě odsát a osušit. Pak jsme byli zase všichni spolu. Je neuvěřitelné, jak miluji mazlení se svým chlapečkem, ráda se s ním koupu, mám ho ráda v posteli, kde ho kojím a zároveň očichávám. Je mi moc líto, že ačkoliv prvorozená dcera byla velmi chtěná, očekávaná a plánovaná, přesto jsem s ní něco tak hlubokého nezažila a mám z toho někdy výčitky.
Nevím, zda to bylo způsobené tím, že mi jí dali 10 minut po porodu zabalenou na čtvrt hodinky a pak jí odnesli, nebo tím, že to bylo první miminko a vše jsem zvládala mírně neohrabaně nebo něčím jiným, ale rozdíl pociťuji.