Přidat názor k článku Bonding neboli připoutání

Mohu porovnat oba případy - první dcera mi po porodu dána na břicho nebyla, hned mi ji sebrali a vyšetřovali atd. Co mi to bylo platný, že asi dva metry od mé hlavy, když jsem viděla jen záda sestry. Pak mi ji rychle už zabalenou přiložili a zase sebrali. Položili teda na lůžko vedle mé postele a odešly, ale to už dcera tvrdě spala, takže žádné seznamování se nekonalo. Kromě toho momentu hned po porodu mi sice dceru nikdo nikam neodnášel, ale to mateřské pouto k ní jsem si musela vytvořit postupně. První dny pro mě byla naprostý cizinec, zároveň jsem však měla problém ji odložit byť jenom do postýlky, hrozně moc jsem se jí potřebovala dotýkat.
Na druhou dceru jsem si poprvé sáhla já, okamžitě po porodu jsem si ji přitulila k sobě a nedala ji dvě hodiny z ruky, dokud jsem se na to necítila. Mateřská láska mě zavalila okamžitě, druhorozená byla hned moje.
K první jsem si vytvořila stejné pouto, za pomoci prakticky neustálého nošení v šátku a společného spaní, ale trvalo to déle a bylo to naprosto zbytečné. Je to škoda a mrzí mě to tím víc, když jsem po porodu druhorozené zjistila, o co jsme poprvé přišly:-(