Tyto články nemám ráda, jenom sypou sůl do rány. A jsou mi absolutně k ničemu, protože jsem měla Cs v celkové anestezii a neměla jsem na výběr. O dítě jsem po probuzení nestála a jak tu psala jedna maminka.."naskočilo to" až po delší době. Možná by bylo fajn, kdyby paní psycholožka poradila nám, které jsme separaci zažily a neměly jsme bohužel na výběr, jak se s tím teď vyrovnat(i s těmito články).Samozřejmě separace není v pořádku a já mám stále pocit jakési "neukončenosti" mého těhotenství.
Na druhé straně ale příliš nevěřím některým teoriím psychologů, kteří veškeré problémy v dospělosti svalují na nějaký nehezký zážitek z dětství..vše je bohužel trochu složitější, a velkou roli hraje bohužel i genetika a náhoda, takže bych to tak jednoznačně neviděla...ono dost velký vliv má i když se dítě třeba měsíc v děloze dusí a nemá dostatek živin, díky špatné funkci placenty, přidušení u porodu atd.stres při prodíránní na svět...vynucené zlomení klíční kosti...a STRES z nedokonalého průběhu porodu.
Jinak děkuji za hezký článek (i když mě moc nepotěšil) a doufám, že alespoň přispěje k tomu, že bude na naše porodnice vyvíjen skrze maminky větší tlak k nápravě rutinních socialistických postupů v našich nemocnicích.
Předchozí