Já třeba nechci, aby se o mě dcera ve stáří starala, naopak chci to, co píšeš o odstavec níže - budu moc ráda, když mě jednou za čas navštíví, zavolá, ale vysloveně si nepřeju, aby se o mě starala, raději ošetřovatelku. Vůbec chci, aby byla šťastná, žila si svůj život. Už teď si s manželem spoříme "na stáří", abysme na nebyli na nikom závislí a na dceři už vůbec ne.
Celkově mi to připadá takové sobecké. O tom, že budeme mít dítě, si rozhodujeme sami a pak zcela samozřejmě očekáváme, že se o nás dítě bude starat?
Předchozí