Přidat názor k článku Bonding neboli připoutání

Souhlasím, bonding je asi důležitá věc, ale když se to prostě nepovede, tak újma nemůže být až tak TRAGICKÁ. Záleží na mamině, jestli z toho začne dělat dráma anebo se raději soustředí na miminko, jakmile se k němu dostane.(tím nemyslím po několika dnech, to když se stane, tak to je fakt napalici, myslím pár hodin)
Já měla malou u sebe dvě hodiny po porodu, kromě snad minuty, co ji odnesli umýt a zvážit, jen jsem zahulákala na manžela: "honem, běž vedle s ní, ať tam není sama!"...a pak jsem jen napjatě čekala až mi ji přinese...a bylo to nádherný, vidět ji právě v jeho náručí jak mi ji nese. Dvě hodky jsme byli všichni tři spolu a nikdo nás nerušil. Ale pak přes noc byla na novorozeneckém, "abych se v klidu vyspala"...no a já s v klidu vyřídila smsky, protože na odpočinek mi stačily ty dvě hodinky, ale vlastně jsem stejně nemohla ještě chodit a neumim si představit, jak tam v jednu v noci přikládám dítě k prsu, když spalo, stejně bych ji nechala spát. Ráno ji přinesli....a zase nádhera. Nemám pocit, že by to narušilo nějak můj vztah k ní, stejně ji miluju a neumím si představit, že existuje ještě hlubší láska k dítěti než jakou cítím teď. Akorát to trochu pošramotilo kojení zřejmě, pak jsme musely spolu zabojovat, aby se to rozběhlo, ale těžko říct, o kolik se to kojení mohlo zbrdit, den dva? Nevím. No možná by nedošlo na ten nutrilon, no. Miluju ji,odloučení neodloučení.
A článek trochu naznačuje, že my, co "jsme si nechaly odnést dítě" jsme snad špatný mámy nebo co.
Tedy ne vyloženě špatný...ale že by to mohlo být lepší. To se mi moc nelíbí. Dítě mi odnesli, ale já jsem dobrá máma. Tak dobrá, že tahle krátká záležitost malou vůbec neovlivní.

(Možná někdo namítne, jak to můžu vědět? Ale to neví nikdo nikdy a já se s tím nebudu nervovat, já potřebuju být v poho kvůli malé a né tady mudrovat coby kdyby).