Stáňo, pomohla Ti zkušenost z regrese k pochopení vztahu matka - dítě? Nezlob se, prosím, za tuto otázku, ale já patřím k těm, co je pro ně článek o bondingu jako rýpání se dýkou v ráně. Po osvětových názorech a péči takových jako Katka a Dája je mi půl roku po porodu stále na nic. Rodila jsem sc a dítko dostala až 3.den po porodu, celé 3 dny jsem ho slyšela plakat hlady a strachem (byla jsem přes chodbu kousek od novorozeneckého a můj syn má velmi vyvinutý hlásek). Byla jsem na tom bohužel fyzicky dost zle a nemohla si pro něj dojít sama, byla plná porodnice a sestry neměly čas na nikoho (natož nosit děti operantkám). Nebudu se tady rozepisovat víc, protože české zdravotnictví a jeho přístup k rodičkám nezměním - jen mne napadlo, zda by mi třeba prožít porod při holotropním dýchání nebo podobné metodě trochu nepomohlo k tomu, jak svému chlapečkovi ty 3 dny vynahradit, vysvětlit a jak to krásné spojenectví, které jsme po 9 měsíců těhotenství měli, zase obnovit. Vím, že ve změněném stavu vědomí si mozek řeší to, co je pro něj aktuální a důležité a občas to pomůže i na spoustu dalších věcí