Přidat názor k článku Bonding neboli připoutání

Já na rodinu přispívám málokdy, jsem spíše tichý pozorovatel, ale teď mi to opravdu nedá.
Já svou dceru dostala po porodu k sobě až po 21 hodinách a rozhodně si nemyslím, že by to mělo na náš vztah nějaké následky. A pokud ano, tak opačné, protože dcera je docela mamánek a můj velký mazlík.
Ihned po porodu mi dceru pouze rychle ukázali a hned odnášeli pryč, měla 2x omotanou pupeční šňůru kolem krku, byla přidušená, celá modrá, apgar skoré 7-7-8. Mě poté nastaly komplikace, nebudu se o nic rozepisovat, ale já se v tu chvíli bále spíše sama o sebe než o to co je s moji dcerou, prostě mi to bylo úplně jedno. Teď zpětně se za to stydím, ale tehdy jsem to tak cítila. Asi po třech hodinách po porodu se ve mě něo hnulo a já chtěla dceru vidět, přinesli mi ji a přiložili k prsu, bez problému se přisála. Nicméně komplikace pokračovaly, takže ji zase odnesli, přes noc si mě nechali na porodním sále, bylo mi zle, omdlévala jsem, neustále krvácela, o dceru bych se nemohla postarat ani náhodou. Rodila jsem v 17:00 a až druhý den v poledne mě převezli na šestinedělí. Dceru mi dali až ve 14:OO. Což znamená, že až po 21 hodinách! Mezitím jsem ji teda měla 2x asi 15 minut - ty tři hodiny po porodu a pak v 8 hodin ráno mi ji taky přinesli na kojení.
Nicméně jakmile mi ji přinesli ten druhý den na pokoj, rozhodně můj vztah k ní nebyl chladný, od tohoto okamžiku jsem ji začala milovat. Od mala jsem jí hodně nosila a mazlila se s ní a dá se říct, že to trvá doteď. Jediné co poznamenalo naše odloučení bylo kojení - mléko se mi spustilo pořádně tak o den později než ostatním maminkám. I tak jsem kojila 22 měsíců, což si myslím není málo.
Takže mě takový ten názor, že špatný bonding = automaticky narušený vztah mezi matkou a dítětem prostě uráží.

Ale na druhou stranu musím říct, že rozhodně souhlasím s tím, že by mělo být matce dáno na výběr a pokud si nepřeje,aby jí dítě třeba i jen na chvilku odnesli,