Přidat názor k článku Bonding neboli připoutání

Rodila jsem v nejmenované porodnici v Brně císařským řezem kvůli poloze koncem pánevním. O nějakém bondingu si můžu nechat jenom zdát! Porod byl ve spinální anestézii, takže jsem byla při vědomí a moc dobře jsem slyšela, když malou Annu ze mě "vytáhli", ale nikdo mi ji neukázal, nikdo z operujících gynekologů mě ani neřekl např. "máte holčičku" nebo tak něco (prostě jako bych tam nebyla, resp. byla v celkové anestézii). Ukázali mi ji až poté, co ji vyšetřil pediatr, zabalili ji a pak teprve mi tu "kuklu" na chvíli ukázali. O nějakém přiložení k prsu ani nemohla být řeč, což ovšem vzhledem k operativnímu porodu celkem chápu. Ještěže tam byl i tatínek a všechno fotil, znám to tedy aspoň z fotek. Po porodu mě odvezli na pokoj a když jsem se malé dožadovala, tak mi bylo řečeno, že na gynekologii (ležela jsem v gynekologické části, na šestinedělí mě převezli až 3. den) děti nevozí, ať mi ji přinese tatínek. Když jsem chtěla, aby mi některá ze sestřiček pomohla s přiložením k prsu (musela jsem po porodu 12 hodin ležet na zádech kvůli té spinální anestézii), protože jsem jako prvorodička v poloze na zádech nevěděla jak na to, dočkala jsem se špatně skrývané neochoty. V deset večer mi Annu naštěstí po mém urgování přinesla jedna moc hodná a trpělivá sestřička a bojovali s tím přisátím Celou noc mě nechali vyspat (což jsem mimochodem hodně potřebovala) a druhý den jsem si skoro celé dopoledne vynucovala, ať mi ji přinesou. Sice jsem s tím rozpáraným břichem měla co dělat, ale skoro doslova jsem si vydupala, ať už mě převezou na to šestinedělí, ať můžu mít Annu u sebe. Dopadlo to ale i bez bondingu dobře, rozkojila jsem se až moc a Anna je moje největší zlatíčko na světě!