Právě proto mi taato studie (byť jinak velmi zajímavá) připadá malilinko neobjektivní. A to jen proto, že právě z vlastní zkušenosti vím, že to tak nemusí být.
Navíc existuje mnoho studií, které dříve či později bývají pozmněněny. Proto bych třeba v tomto jinak opravdu velmi dobře napsaném článku, očekávala i zmínku o tom, že cesta k dítěti existuje i v případě velké separace. Navíc si nemyslím, že jsem jen vyjímka z těch, co separaci zažily. Moje kamarádka porodila kluky dvojčátka před půl rokem, jednoho si odvezla domů po 14 dnech a toho druhého klučinu až po 3,5 měsících - kvůli srdeční vadě. A nic jí nebrání v tom, aby je milovala stejně, přestože s tím jedním se už zžila déle a měla s ním více času na začátku života.
Já myslím, že toto téma asi beru jinak, možná trochu hlouběji, než bylo myšleno, jelikož se ny to dívám z jiného pohledu. Proto to asi ve vetšině případů budu nepochopena.
Předchozí