Přidat názor k článku Bonding neboli připoutání

No jsem zvědavá, jestli takový názor budete mít až budete v tom příslušném věku. Když už člověk nemá téměř žádné známé, špatně chodí a celkově není úplně fit, jak budete chtít opečovávat pokaždé od někoho jiného, bez slova pohlazení, útěchy a porozumnění.
Myslím, že člověk je radši s blízkými. I když to třeba není úplně ideální ve směru lékařském, v citovém rozhodně.
A hlavně, rodina často dokáže motivovat, aby se ten dotyčný o sebe dokázal alespoň částečně postarat. Moje babi MUSELA denně 3x chodit po bytě (ještě mimo obvyklé pochůzky k jídlu a na záchod), aby "cvičila", maminka na ní byla přísná, ale jakmile šla do LDN na vyšetření stával se z ní ležák, ač by to při takovéto "minimální" péči nebylo zas tak nevyhnutelné. Jakmile vezmeme starým lidem povinnosti a nutnost se o sebe postarat (jak dovoluje zdraví), tak se stávají závislejšími den ode dne.
Já naopak doufám, že budu mít rodinu, která mi vyhradí koutek a budu tam s nimi moci pobývat, když už nebudu sama schopná. Staří lidé nepotřebují mnoho materiálních věcí, ale dobré citové zázemí, stejně jako děti. ;-)