Katko, nenech se rozhodit. já jsem své děti taky neměla hned po porodu u sebe, ale vztah k nim jsem si vybudovala, přijímám je bez výhrad, nikomu je nestrkám na hlídání, a co víc, milovala jsem je od toho okamžiku co jsem se dozvěděla že je čekám. na tom se to, že mi je nikdo na břicho po porodu nepřiložil. vytváření si pouta ke svému dítěti není jen otázka několika minut či hodin po porodu, je to i otázka osobnostní vyzrálosti, připravenosti na dítě...
cizinko, markéto a ostatní, které se do Katky takhle nehezky navážíte - spíš mám trauma z vás. beru váš názor, že pokud si matka přeje mít své dítě bezprostředně po porodu u sebe, má jí být vyhověno, tady naprosto souhlasím, ale vy to podáváte (ve snaze toho, aby vás bylo dostatečně slyšeno) takovým stylem, že maminky které to necítí do puntíku stejně jako vy, se cítí provinile, přímo blbě :(
při svém 2. spontánním porodu (dvojčata, 35.tt, bez poporodních komplikací) mi PA 1.miminko ukázala, nabízela mi ať si ho pohladím, pochovám, no já si živě pamatuju jak jsem se na něj podívala, chovat si ho nechtěla, protože jsem cítila další kontrakci a 2min po něm jsem rodila jeho brášku. jistě, mrzí mě to, ale ono by se mi fakt blbě rodilo mimino s dítětem v náručí. po vašich všech argumentech se cítím provinile že jsem si ho neužila, a mám to snad vyčítat jeho bráškovi? jasně, jde o dvojčata, jiná situace, ale stejně tak jsem to měla u 1.těhu - na můj vztah k dceři to nemá žádný vliv, ty 2hod po porodu co jsem ji neměla u sebe jsou pryč.
Předchozí