Mickey, je mi moc líto jak se cítíš. nechci jitřit rány, tak se snad nebudeš zlobit že reaguju. psala jsem to už výš - mám dvojčátka, nar v 35tt, prvních pár dní museli být v inkubátoru, nedrželi ještě těl.teplotu, ale dýchali už sami. já je první 2dny chodila co 3hod kojit, pak jsem je měla už u sebe, i s modrým světlem když se svílili na žkoutenku. i přes tyhle menší překážky jsem jednoduše vděčná že děti mám, že jsou v pořádku, jsem šťastná že jsem je porodila přirozenou cestou, že jsou dva... ke spoustě věcem jsem musela dospět logicky, rozumem; daleko víc převážily pocity vděku za konkrétní věci, díky nimž jsem si vztah ke klukům pak prohlubovala. vždyť jsem ty svoje drobky nosila 8měs, čekala na ně, a na tom stavím. manžel nemohl být u porodu, ale je skvělý otec, od ledna je dokonce na mateřské, střídáme se v péči oba. u dceřina porodu byl, a přesto by neřekl že ke dvojčatům má méně vřelý vztah protože je měl možnost pořádně pochovat až po týdnu (rodila jsem daleko od domova a manžel měl na starosti dcerku).
mám výborné zkušenosti se šátkováním, a to i své 3leté dcery, u které tak řešíme její žárlivost vůči dvojčatům.
moc ti přeju abys tohle mohla překonat, musí to být pro tebe vyčerpávající.
Předchozí