Přidat názor k článku Bonding neboli připoutání

Děkuju, pracujeme na tom s mimískem oba.
Nejhorší byly asi první dva měsíce, kdy se na mne dráčátko nechtělo ani podívat. Fakt, byl nadšenej z tatínka, se zájmem sledoval všechny ostatní, co se dostali do jeho zorného pole, ale u mě pohled odvracel. Nemazlil se, hodně plakal, ode mne utěšit nikdy nechtěl, sát se pořádně nenaučil. Pak se to postupně začalo lepšit, pořád jsem na něj mluvila, zpívala mu, pouštěla hudbu co znal už z bříška, nevzdávala mazlení, nosila ve vaku na břiše, odstříkávala a krmila ho sice z láhve, ale v pelíšku a tělo na tělo ... Už nám bude skoro 7 měsíců a poslední dobou můžu říct, že dráček je občas mazlivý a tulivý (když chce sám a to si to pak opravdu užívá), že je nejšťastnější, když nás má oba s tátou vedle sebe (to z něj energie úplně čiší) a je to velmi zvídavé a milé miminko. Poslední dobou dokonce trochu mamánkovatí
Jen to po přečtení takového článku pořád bolí. Pokud se mi to povede zpracovat na všech úrovních, pak to bude konečně v pořádku a náš vztah s malým bude jednodušší, bez vnitřního pocitu viny. Jak sama píšeš, racionalizace pro podvědomí neplatí, můžeš si stokrát říkat, že to bylo nutné pro záchranu života nás obou a pár dní v celém životě nic neznamená bla bla bla, instinkt hovoří jinak.
Tak ještě jednou díky za podporu