Přidat názor k článku Bonding neboli připoutání

Ahoj,

mě moji dnes 17 letou dceru odvezli po ukázce v zavinovačce do kojeneckého ústavu, byla nedonošená. Celý týden jsem probrečela v porodnici na 6nedělkách, o jejíms tavu nevěděla nic - na dotazy mi lékařka nedovedla odpovědět. Pak jsem s ní byla 2 týdny v tom ústavu, pouze a výhradně při kojení. Když jsem po 3 týdnech dojela domů, vůbec nic jsem k miminku necítila, bylo mi jedno, jestli ho mám nebo ne - a zvykla jsem si až po 4 měsících, než jsem měla chuť se pořádně mazlit a muchlovat. Dodnes mě to mrzí, protože mám pocit, že díky tomu si moc nerozumíme, i když se obě snažíme. Syna jsem dostala klasicky po 2 hodinách na sále, pak ho po hodině odnesli znovu a na noc šel do inkubátoru prohřát se. Aspoň jsem ho však měla po 24 hodinách stáel u sebe a měla ze všeho mnohem větší radost. No a poslední dítko jsem porodila doma, separace se nekonala a byla jsem v rauši celých 24 hodin, že když náš nejmenší štuclík usnul, já spát nemohla a pořád si ho prohlížela, mazlila se a užívala si to. Teď mohu porovnat, že vztah k neodloučenému dítěti opravdu mnohem intenzivnější a méně komlplikovanější, a to přesto, že nejmenší dítko je nejrozmězlenější a nejvíce obletované (samozřejmě i staršími sourozenci). Moc o tom přemýšlím, protože svoji nejstarší dceru mám opravdu také ráda, ale asi nějak trochu jinak, jako kdybych si přivezla cizí ditě, na které jsem si zvykla.... Bohužel to už nejde změnit, snad na té nejmenší vidí, jak to jde a má se dělat správně. Jsem normální mamka své 3 děti jsem chtěla a naštěstí i mám...

Ali