Nemyslím si, že jde až tak o práh bolestivosti, prostě každý porod bolí jinak. U prvního jsem myslela, že umřu, po osmi hodinách stahů po minutě jsem úplně zapoměla, proč tam jsem, jen jsem si říkala, kdy už umřu, kdybych se uměla pohnout, skočím z okna
a u druhého jsme pořád čekala, kdy to příjde a neměla jsem bolesti ani z tisíciny takové, skoro jsem nevděčně litovala, protože jsem musela sakra tlačit
Jinak jsem byla maximálně spokojená, ale mám pusu, když se mi něco nelíbí, ozvu se a asi mi to kouká z očí, protože jsem nikdy nezažila hnusné chování doktorů nebo sester. Taky jsem nikdy neměla pocit, že by mi někdo nutil něco, co jsem nechtěla. Při vizitě jsem běžně kojila, řekla jsem, že jsem v pořádku a nikdo mi nic neřekl. Známá z vedlejšího pokoje málem omdlela, když se mě ptala na vizitu , prý by se bála, že jí někdo vynadá. Možná je to tak trochu i o našem přístupu....