Simčo - samozřejmě můžu - bylo v Havl. Brodě.
Je to škoda, že to takhle nemůže fungovat i jinde. Protože o vedení lidí něco (byť jen teoreticky) vím, tak si myslím, že to dělá opravdu hodně. Jestliže např. primář nechá pacientky vyplnit obsáhlý dotazník, který se odevzdává při odchodu z nemocnice a je anonymní, tak pak pacientky nemají důvod nenapsat pravdivě, jak se v nemocnici cítili a je tam také prostor na to, co se jim líbilo a co ne. Prošla jsem dvěma odděleními a vyplňovala (je to dobrovolné) dva dotazníky. Druhá věc je, že se pak musí vyhodnotit, udělat z něj závěr a na poradě oddělení potom prezentovat výsledky ale také požadavky na podřízené - tj. na doktory a sestry.
Pokud je primář nejen výborný odborník ale taky manažer, tak je to dost znát.
A bohužel myslím, že je také běžná věc, že hodně maminek zahodí dotazník do koše, protože se jim s tím nechce zaobírat a říkají si, že "už to mám za sebou tak proč něco vyplňovat", jenže nechápou, že to může napomoci změně systému.
A taky je hodně nemocnic, kde nějaké dotazníky o spokojenosti pro pacienty určitě nemají, asi je jich asi bohužel většina.
Předchozí