Přidat názor k článku Jak se rodí v Ostravě

Je to už dlouho - rodila jsem v Opavě mně odvezla sanitka do porodnice v 17:00 h to jsem mněla bolesti co 7 minut -- v porodnici - nepříjemné- neosobní přijetí --- vypisování lejster -- bez vysvětlení co se se mnou bude dít --pak převléknout -- a někam jsem šla do zadu do komůrky s mycími prostředky a tam na mně ženská vypadající jako uklízečka houkla ,ať si sednu a rozkročím nohy-- vytáhla břitvu a dřela mně tupou břitvou -- já jsem byla z toho v šoku -- nakonec otřela mi to oholené smrdící hadrem -- poslala mně do vedlejší místnosti kde na mně vybafla jiná ženská ať se obrátím zády a předkloním -- proč --ale to už mně předklonila a vrazila mi do zadnice hadici s krystýrem-- dost to bolelo a navíc mně pálilo to oholené -- a hned jsem vlastně běžela na záchod --asi 4x -- pak bez nějakého vysvětlení mně zavedli na chodbu před hekárnu -- mohla jsem na laviici sedět nebo stát u ní -- dál už byl porodní sál byla tam jedna maminka co už šla rodit -- tak jsem zůstala sama -- zakázali mi i pít -- tu lavici mi povlékli a zůstala jsem na té chodbičce přes noc -- bylo mi zima -- byla to dlouhá noc--- bolesti jsem měla co 7 minut stále stejné --pálilo mně oholení -- bolela mně zadnice -- mněla jsem hrozný hlad - a do rána jsem nezamhouřila oči -- ráno mně prohlídl nevlídný Dr. Pavlík -- a nevrle řekl ,že to bude za dlouho -- a že se pomalu otevírám -- ze sálu se ozývala sténající maminka -- a když už to sténání bylo tak strašidelné --pak náhle utichlo -- kolem mně prošel divný chlápek s cigaretou -- bolesti sílily -- chtěli po mně moč-- neměla jsem ani z čeho -- tak mi vynadali -- bylo poledne --trápil mně hlad -- šla jsem v mrákotách na vc a napila jsem se trochu -- bez jídla a pití už jsem byla celý den -- přišly nové 2 maminky čekatelky -tak mně vzala sestra na prázdný porodní sál --- myslela jsem ,že už brzy porodím -- už jsem mněla bolesti celých 24 hodin -- přišel znovu ten zamračený doktor a řekl, že si ještě počkám -- musela jsem mít nohy na těch železech a ležet s roztaženýma nohama -- kousek dál byl stůl kde popíjely sestřičky kávu a bavily se vesele jako v hospodě --mně si nevšímaly -- jen jednou za hodinu se na mně podívaly -- když se jim zdálo že moc hekám a beze slova odešly se bavit-- byl už večer a ten zlý doktor už odešel --byla jsem zesláblá nevyspaná -- úplně na mně šly mrákoty -- nikdo mi nic nevysvětlil -- co se mnou bude dít -- na chvíli jsem vysílením usnula a tom mně probudil kouř s cigarety -- překvapeně jsem otevřela oči -- a s těma sestřičkama tam seděl chlap s cigaretou- podle jeho vyzáže a komunikace se sestrama - lékař to být nemohl -- koukal mi přímo mezi roztažené nohy -- zařvala jsem hrozně -- co tu vůbec děláte -- co mi čumíte mezi nohy -- sestra se zvedla a řekla směrem ke mně -- pan vrátný už odchází -- bylo to hrozně ponižující -- v takových bolestech - vyčerpaná totálně -- bez vysvětlení co se mnou budou dělat -- bylo 21 let -- bolesti sílily -- mněla jsem už kontrakce 28 hodin a neměla sílu -- konečně nad ránem přišli 2 lékaři a zjistili , že jsem tak slabá , že už nic ze sebe nevytlačím -- nasadili mi kapačku pak se mi oba opřeli za břicho a tlačili malé ven --v tu chvíli ucítila jsem hroznou bolest jak mně nařízli a pak už jsem uslyšela pláč mojí malé holčíčky -- bylo 5:00 ráno ukázali mi ji a pak skoro jsem omdlela -- křísili mně dlouho -- vidělajsem jen obrysy --zrak mi někam odešel a v polospánku jsem cítila jak mně někdo sešívá -- když to hodně zabolelo --tak jsem se probrala -- a zase jsem usínala -- pak jsem ležela na porodním sále a otevřeným oknem na mně foukal ledový vzduch --nikdo tam nebyl --mněla jsem na sobějen plátěnou košili a prostěradlo -- zmodralou zimou mně někdo někam vezl --neviděla jsem -- nechli mně spát jen 5 hodin -- vidělajsem jen obrysy nějaké ženy která chtěla abych vstala --- řeklajsem že nedokážu vstát -- byla jsem 45 hodin bez jídla a pití -- porod. bolest. víc než 28 hodin -- sestra mně zvedla a posadila -- pak mi nařídila abych spustila nohy dolů s postele -- já nemůžu --omdlím -- nic se vám nestane --pak už jen můj pád najednou tma a probrala jsem se na zemi - praštila jsem se do zad-- tahala mně zpět do lůžka -- museli mi dát prkna do postele protože když se postel měkká prohnula tak jsem skučela bolestí v zádech -- nechali mně naštěstí 1 den ležet -- dovezli mi malou co 4 hodiny -- Lenka moc plakala -- stažená se svázanýma ručičkama -- podařilo se jí vždy vytáhnouty si ručičku a bojovně sevřenou v pěst -- sestra ji zlostně tu ručičku cpala spátky pod ten divný hadr -- když jsem to viděla -- úplně jsem ztratila řeč -- miminko pár hodin na světě -- no to se k narozenému telátku chovají i líp -- to celé mi připadalo jako kriminál -- večer 22.30 bylo poslední kojení -- pak stát frontu na páchnoucí koupelnu 23.30 jsem usínala zděšená a stále slabá -- budili nás ve 4.30 -- tak že na spánek bylo 5 hodin -- umýt , změřit teplotu -- odebrat krev -- při tom jsem opět omdlela -- jediné světlé chvilky byly když mi malou přivezli -- nechtěla mi moc pít -- nevěděla jsem jak na to -- až mi jedna paní doktorka ukázala jak -- počítala jsem hodiny jak dlouho v tomhle kriminále musím ještě vydržet-- od kojení do dalšího kojení jsem se pokoušela cvičit a nemyslet na to , že jěště 2 dny -- po 4 dnech mi oznámili ,že můžu o poschodí níž do okna , že přišel manžel -- 3 minuty -- sotva jsem mu rozuměla co říká a už mně hnali pryč -- že čekají další maminy -- jednou večer jsem na chodbě uslyšela odněkud zdola televizi -- v tomhle kriminále něco tak normálního -- na tom poschodí byla železná brána a jak jinak než zamčená -- ta představa ,že tam dole je něco normálního --byly tam maminky na udržování --přelezla jsem tu bránu zamčenou a šla jsem za normálníma lidma -- seděl tam můj gynek. ošetř. lékař a ten mi řekl pojď sedni si ke mně budem se spolu dívat -- řekla jsem mu-- řekněte mi kde to jsem -- v kriminálu musí být líp -- četl jsem tvoji zprávu -- no tys dostala zabrat -- je škoda ,že jsem neměl službu a mně se ulevilo -- přiběhla tam sestra -- ale když mně viděla sedět s lékařem - nedovolila si nic -- potom jsem přelezla zpátky tu bránu šla jsem spát --mněli propouštět domů tak jsem se třepala nervozitou kdy mně už pustí -- jenže dostala jsem horečku a teplota stoupala -- nakonec mně napadlo jít se osprchovat -- v té sprše ze mně vypadl krvavý páchnoucí tampon a spoustu tmavé krve -- doktor co mně šil zapomněl ho vyndat - byla jsem aspoň ráda , že si ve mně nezapomněl nůžky -- horečka začala klesat -- ale domů --domů jak to znělo - jsem nemohla - musela jsem zůstat 1 celý den -- protože máme v rodině srůst prstů na nohách --jen taková kosmetická vada -- ptala jsem se sestry --zda nemá srostlé prstíky -- odbyla mně , že ne -- nesměli jsme děti při kojení rozbalovat -- trvalajsem na tom ,že ji chci rozbalit -- nelíbilo se jí to ,ale rozbalila jsem malou a měla náš rodový znak taky --sestra něco zakoktala ,že si nevšimla-- a konečně domů -- nekonečné čekání na sanitku a pryč z prostředí kde se kemně chovali hůř než k dobytku --kromě mého lékaře gynek.-- protože už byla napsaná propouštěcí zpráva -- ujížděla jsem pryč a dlouho se mi zdály sny o porodnici a probouzela jsem v noci spocená hrůzou -- dodnes se nedokážu s tímto hrozným zážitkem vyrovnat -- kdyžjsem šla rodit podruhé -- odmítla jsem krystýr i to oholení -- a nedala jsem se odbýt - ani zastrašit - dá se to srovnat s koncentračním táborem - tam člověk taky nic neznamená - rozhodujou o mně beze mně -miminko pro které je důležité mít první hodiny u sebe vám seberou a kojení je společné na pár minut- nemohli jsme si dítě ani rozbalit podívat se jak vypadá -bez návštěv - Verunka C.