Přidat názor k článku O samotě, na sněhu

Nějak v hloubi doufám, že je článek jen nadsázka a není myšlen vážně. Pokud není míněn jako fór, ráda bych autorku trochu uklidnila. Taky bydlíme na venkově a k cestě je kopec asi 100 metrů. Nikdy, opravdu nikdy ji nikdo neodklízí, pouze my. Jednou tu byl traktor s radlicí, ale nakonec jsme byli rádi, že odjel, nezůstal nám tu a taky nic nezničil. Prostě ve sněhovém období jukneš z okna o hodinku dřív a skočíš to odmést nebo odházet. Lopatu a koště budeš opravdu potřebovat. Praxí jsme zjistili, že autu stačí jedna odklizená kolej.Pokud je sněhu moc, necháme auto někdy i poblíž cesty a zpátky domů s nim nejedeme. Ušetříme si spoustu práce i starostí. O zimních pneumatikách se bavit nehodlám, ale určitě máme pořád u domu zásobu popela, doma pytel s posypovou solí a v autě lopatku a taky trochu materiálu. Své řidičské schopnosti bych spíš trénovala po rovině, bez dětí i bez manžela. Školka je v obci, takže za sněhu vyrážíme pouze se sáňkama, starší děti jdou na autobus pěšky. Sáňky, pekáč a fusak jsou podle mě běžná věc. A taky je dobré sledovat předpověď, i když jí věřit nemusíš. Některé stanice noční teploty ani neukazují. Můžeš se předem zařídit a víš, s čím můžeš počítat. To jen abys pak pod sněhem nehledala třeba tu lopatu... Já nechci dělat chytrolína, to je prostě realita, se kterou se autorka bude muset smířit. Myslím, že už na to ale přišla sama...