Přidat názor k článku Jak jsem porodila doma

Jájo, tvůj příspěvek je demagogie. Lékař je lékař a jeho místo v léčení NEMOCNÝCH je nezastupitelné. Stejně ale tak jako je dobrý a špatný instalatér, je dobrý a špatný lékař. Nebudu slepě poslouchat lékaře, který se mnou jako s laikem odmítá komunikovat. Jak bych mohla poznat, že to co se mnou chce provádět, je pro mě dobré? Potřebuju obecné info a stejně tak info se vztahující přímo k mé osobě.

Několik let jsem pracovala na klinice v Německu. Věř, že jako terapeut jsem klečela, ležela, plazila se po zemi v zájmu pacientovi dobré terapie. A pokud to bylo nutné, zaklekl i lékař, přilepil tvář na zem a vyšetřoval - proč by to nemohl u nás udělat porodník, když je to v danou chvíli třeba? Nikdo se nepodivoval, normální věc. Pacient vždy věděl, co mu je, jaké má možnosti volby, co bude pravděpodobně následovat a možnost kdykoli terapii odmítnout bez pohoršení personálu. Úcta, respekt, empatie většinou provází jakýkoli kontakt personálu s pacientem (respekt panuje i mezi nižším zdrav.personálem a lékaři).

Já bych si to tak přála i u nás doma, ty ne?

Vím, že jsem teď svým příspěvkem, odskočila od tématu, ale ona si je situace na ostatních oddělení nemocnicí s chováním v porodnicích v dosti věcech podobná.

Co se mého oboru týká, tak se u nás v Čechách stále používají překonané postupy, u některých je jasné, že jsou dokonce škodlivé. A pacieti vše často přijímají, jak to běží. Pan doktor a personál ví nejlíp, co je třeba!...někdy ne.

Takže můžeš slepě věřit, odevzdat se lékařům, nezajímat se, nebýt zainteresována do léčení, postupech při vlastním porodu..., nemusíš přijímat odpovědnost za své vlastní zdraví a nechat to na jiných. Je ale v zájmu nás všech vyprovokovat změnu.

Tím co jsem teď napsala, bych nechtěla říct, že je všude situace špatná, lékařům se nesmí věřit a Německé zdravotnictví dokonalé. To bych nechtěla.