Přidat názor k článku Jak jsem porodila doma

Dobrý den, moc vám rozumím. Trauma z porodu mám dodnes, cítila jsem se přesně jako vy, znásilněná, zneužitá, ponížená na nejvyšší možnou míru, zbavená veškeré lidské důstojnosti. Ty ženy, které píšou že "tu trochu nepohodlí" v porodnici vydrží, tak vůbec nechápou, ani nemůžou, v jakém jsem stavu (a také autorka), co to s námi udělalo. Dlouhé měsíce po porodu jsem jen brečela a myslela na to, co tam se mnou dělali a strašně jsem se styděla. Stydím se dodnes za to že jsem rodila, protože všichni lidé kolem mě teď ví, jak se mi spousta cizích lidí hrabala mezi nohama, že jsem byla rozstříhnutá jako kuře když se porcuje, no je mi z toho neustále na zvracení. Nejvíc mě štvou chytré řeči o tom jak zapomenu a hormony a bla bla bla. Začala jsem mít třes z nemocnic, když byl syn nemocný a vypadalo to na hospitalizaci, byla jsem hrůzou bez sebe že tam budu muset s ním. Všechno tohle se pochopitelně odráží i na manželství, muž to nechápe a myslí si, že nemám syna ráda,že nejsem dobrá matka, ale tak to není.Nemám dost odvahy na domácí porod a žádná jiná alternativa zde není, takže bohužel, o radost z dalších dětí prostě přicházím, další porodnici už bych nikdy nesnesla, také jsem v obrovské averzi vůči zdravotníkům,dopadlo by to zle.Díky vám, lékaři v porodnici, za kus zničeného života!!!!