Evi, nevím, kolik je Vám let,ale určitě dříve nebylo obvyklé dětem říkat, že jsou adoptované...bohužel.
Mám pocit, že sociálkai okolí tlačili adoptivní rodiče do situace, že to prostě tajili..možná se báli /a třeba se stále bojí/, jak to příjmete...jestli Vás neztratí.
Mám své 2 děti a 2 osvojené.
U adoptovaných..jakmile dcerka pobral rozum a začala se i ptát/byly jí cca 4 roky /, tak jsem s ní o tom začala mluvit...
Je jisté, že plně ještě nechápe dosah, ale ví, že se nenarodila z bříška mamince, ale jiné paní a maminka pro ni přišla s tatínkem do domečku.
Dneska už se na to náhradní rodiče připravují...ale dřív???
To vážně netuším..
Pokud vím, tak obě mé adoptivní děti mají možnost nahlédnout do spisu v době svých 18-tých narozenin u saociální pracovnice v místě našeho bydliště / u té, která má na starosti NRP/...ale nevím, ja kdlouho poté se spis ještě ponechává na místě a kdy se skartuje.
A svých rodičů jste se zeptala?
Hodně štěstí..
a jak napsal pán přede mnou...rodiče jsou ti, kteří se ovás s láskou starají, kteří Vás drží za ruku když upadnete a radují se z každého VAšeho kroku...
Elis
Předchozí