Přidat názor k článku Jak jsem porodila doma

Další diskuse k "pobavení".
Jako už klasicky na rodině, připomíná mi to křížové tažení křižáků do Svaté země.
Protože o ničem jiném to v podstatě není, než jak "obrátit na víru svou" diskusního nepřítele.

Už jsem tady četla hafo článků o porodech, pořád na jedno kopyto, snad v každém, který naráží na domácí porod figuruje cizinka...ale jak už někdo napsal, ji, stejně jako Graine považuju jen za "zapálené teoretiky". Uvítala bych spíš než tuny statistik názor někoho se skutečným zdravotnickým vzděláním, popř. ženy, která "prodělala" úspěšně třeba dva, tři domácí porody. Minimálně by měla skutečně praktické poznatky z porodu, ne jen nadšení a touhu obrátit někoho na svojí víru. Protože at se na mě nikdo nezlobí, ale dost dobře nechápu někoho, kdo tak urputně přesvědčuje pořád dokola o tom samém. Já osobně napíšu třeba jeden, dva příspěvky, ale nechápu, co by ve mě vyvolalo takovou vášen a osobní zapálení, abych prodiskutovala nad tímto tématem třeba dva, tři dny, dokud se budou vyskytovat příspěvky oponentů. Navíc - přece si nemůžu myslet, že na rodina.cz šířím nějakou osvětu, díky níž se zlepší porody v porodnicích a ženy navíc začnou rodit i doma? Kdo tak rodit chce, udělá to i tak.

Co se týká autorky, docela mě překvapil poslední její doplnující příspěvek - na rozdíl od článku zcela střízlivý.

Můj názor na celý článek je takový, že ano, chování mnohého zdravotnického personálu je neradostné, nicméně...jsou lidi tzv. splachovací a jsou lidi přecitlivělí a labilní. Tu první kategorii nějaké očumování rozkroku nerozhodí, popř. se z toho otřepou. Ta druhá kategorie tvrdí, že má doživotní trauma. Ano, možná mluví pravdu...ale můj porod taky nebyl dle mých představ, řádově tak čtvrt roku cca jsem ho měla "živě v paměti"...ale několik let? Dneska mám od porodu dva roky a nemůžu říct, že by mě moje "zneuctění" budilo ze sna. A že tam byla spousta věcí, včetně holení, cévkování, dodatečné psychomasáži personálu ohledně kojení aj. aj. Prostě to byl nepříjemný zážitek, nic víc.

Tím chci říct, že průměrně zdatná psychika se z toho poměrně rychle zregeneruje, nežije porodem ještě x-let. Pokud se nejednalo třeba o nesnesitelné bolesti, neúnosně dlouhý porod, postižení dítěte.

Pokud je autorka takhle přecitlivělého až labilního ražení, měla spíš před porodem vyhledal psychologickou pomoc+klidně si i připlatit, aby měla u porodu nějakého doktora, kterému důvěřuje a který jí neděsí. Nevěřím, že by nešlo si nelegálně "zaplatit tenhle nadstandart" min. někde v Praze. To, že ona konkrétně porodila úspěšně doma, je spíš věc velké náhody a štěstí. Protože pokud je někdo labilnějšího založení, klidně začne panikařit i doma, když všechno není OK. Navíc si myslím, že spíš než porod doma by jí možná seděl rychlý a stručný "nezneucťující" císař na přání, pokud by to v CR bylo možné. Tam totiž věci jako "očumování rozkroku" odpadají.

Pozor, neodsuzuju nikoho s křehkou psychikou, jen říkám, že brát autorku zrovna za "předpisovou domarodku" je docela od věci.