Myslím (a vidím to i na svých kamarádkách), že je úplně normální, že děti se v různých oblastech vyvíjejí různě rychle, tj. že zatímco jedno brzo sedí a později mluví, druhé to má naopak.
Mám štěstí, že takové "srovnávací" kamarádky nemám, ale zase přemýšlím o něčem jiném. Moje děti jsou v mnoha ohledech moc šikovné a já jsem na to hrdá (která máma není), děti kamarádek jsou šikovné zase na něco jiného. Ale moc nevím, jak reagovat, pokud mi kamarádka pochválí nějakou vlastnost mého dítěte a zároveň si povzdychne, že to její to ještě neumí/nedělá. Jasně že jsem na jednu stranu pyšná, ale na druhou stranu její děti umí zas něco jiného a v žádném případě se jí nechci dotknout. Většinou to řeším stylem "to je úplně normální, dítě kamarádky XY začalo (dejme tomu) mluvit ve dvou letech, dítě kamarádky YZ ve třech a půl ze dne na den a teď toho napovídá, až všechny brní hlava), ale stejně nevím, jestli třeba nehamtám v porcelánu a někoho se to nemůže dotknout i tak.
Předchozí