ruku na srdce, nejsme někdy až moc vztahovačné, pokud jde o ty naše milované dětičky?
Jsem přesvědčená, že většina z nás by své děti milovala i v případě, že by nebyly krásné a chytré, ale ošklivé a hloupé.
Prostě proto, že jsou NAŠE. Takže, a navíc když máme jasno v tom, že naše děti jsou tak či onak "v normě" tak by nás ani občasná necitlivá poznámka neměla rozhodit, ne?
(Třeba jsem si v rodině přece jen vyslechla pár poznámek o tom, že "děti ještě nechodí na nočník", ale protože rozhodně nepovažuju za důležité zbavit se plín co nejdřív, tak mně to šlo jedním uchem tam a druhým ven.)