Mě se včas dostala do ruky knížka Učte své dítě, kde píší, že většinou se úspěch na nočníku dostaví někdy kolem dvou let a půl, ale že neexistuje nějaký interval, protože každé dítko je individualita.
Já jsem zastáncem stejné metody netlačit na pilu. Aplikovali jsme jí úspěšně hned v několika bodech vývoje. Jen to chce najít v sobě trpělivost.
Vítkovi jsou dva roky a čtvrt a bez nějakého super nátlaku usíná sám po mazlení a čtení z knížek, před vánoci se bez křiku rozloučil s dudlíkem a nočník ho začal bavit. Dokonce je v noci suchý, jen ho necháme rychle jednou vyčůrat, protože se mu nechce do plínky a vrní. Přes den to je jak kdy, ale já nikam nespěchám.
Co nám zbývá z oblíbených diskusních témat babiček a sousedek je kojení a spaní celou noc bez buzení. A já už teď vím, že se k tomu jednou dopracuje a co na tom, kdy to bude.
Předchozí