podle příspěvků asi nesklidím úspěch s tím svým, nicméně přesto mi to nedá, abych nenapsala, ačkoliv si příspěvky vždy jen čtu...
Když jsem byla těhotná, a ke konci se už ani nevážila, všichni mi říkali, jé, tobě to sluší, vždyť jsi těhotná! Jenomže pak jsem porodila (dvojčata) a už jsem nebyla krásná, kulatá těhulka. Už jsem byla jenom KULATÁ. Nicméně protože jsem obě děti zatvrzele kojila, a tudíž jedla jako mlejn, žádné hubnutí se nekonalo. Říkala jsem si, bože, to je toho, odvázaná z toho nejsem, ale vždyť kojím, jsem na mateřské, denní zápřah atd... takže kadeřník, kosmetička, a podobné serepetičky nejsou pro mě, oblečení jsem nosila těhotenské. A pak mě jednou manžel vyfotil na koupališti v plavkách (rozplakala jsem se), měli jsme jít na jednou společenskou akci, zjistila jsem, že mám odrostlé, rozstřepené vlasy, příšerné nehty, knír pod nosem, na patách struhadlo nemluvě o tom, že NEMÁM CO NA SEBE!!
A tak si říkám: každou z nás žere jak vypadá, ale hážeme kolem sebe rádoby nad věcí větami typu- líčení není pro mě, chce to nedbalou eleganci, nejlepší účes ženy na mateřské je čepice atd. Nejhorší asi je: manžel mě má rád takovou jaká jsem. Ne, nemá. Mám, nejen podle mého, šťastné manželství, ale když jsem nedávno došla k tomu šokujícímu zjištění kam až jsem klesla se svým zevnějškem, a vynadala manželovi (komu jinému) copak si ničeho nevšiml???, přiznal se, že všiml, VŠEHO, ale nechtěl mě ranit. Poté mi daroval peníze na kosmetičku.
Že má žena malé děti, nemusí přece hned znamenat, že musí vypadat jak strašidlo. Věřte mi, že nemám doma žádnou chůvu, nemám funkční ani jednu babičku, a na dvojčata jsem sama, do toho pár hodin v týdnu ještě pracuji, protože nemáme dost peněz. Takže myslím,že vím dobře, co je to za hukot.
Řekla bych, že ve skrytu duše, chce být KAŽDÁ ta pěkná, tak se přestaňte schovávat za svoje děti, a udávat je jako důvod, proč vy nemůžete.
Díky všem co to dočetli až sem...
Předchozí