Přidat názor k článku Jak jsem na mateřské zpustla

To musí být docela praktické. Moje dlouhé vlasy, které by jinak myslím vypadaly po pravidelnějších zákrocích kadeřnice docela hezky (já chodím naopak ke kadeřnici ráda, ale mám problém utrhnout se od kojence), slouží permanentně jako držátko (i starší tříletý klučina je pořád ještě za tím účelem používá - třeba když mu pomáhám s oblíkáním) a dumlátko (a nerada to zveřejňuju, ale mladší si mi do nich občas i ublinkne). V culíku mi vlasy bohužel nedrží (mám postupný sestřih a při dvou posledních návštěvách kadeřnice bylo potřeba s ohledem na stav vlasů víc zkracovat, navíc jak jsem psala, pořád mě za vlasy někdo tahá - na co si dělat culík, když bych ho musela za pár minut přečesávat), zatím nosím šátek jako čelenku. Ale šátek na babku by asi můj zjev dorazil
Líčit se mě sice docela baví, ale jsem ráda, když se ráno zvládnu nasnídat. 5 minut na líčení už je docela velká časová ztráta, kterou riskuju, jen pokud se vydávám jinam než do místní samoobsluhy nebo na procházku (ale už i u dětské lékařky jsem byla párkrát nenalíčená).
Takže tímto se taky hlásím do klubu.
Jo a mimochodem, díky tomu, že máme hned před vchodem terasu a bydlíme v přízemí, už jsem párkrát byla ráno uspávat kojence venku před domem v pyžamu (a bydlím v Praze, byť na okraji, ne na vesnici). A ven chodím stylem: 1. obléct dobře miminko, vyšoupnout na terasu, 2. obléct dobře, ale rychle tříleťáka a taky ho vyšoupnout na terasu, 3. něco na sebe honem hodit a vyrazit hned ven taky, abychom neztráceli cenné minuty, než dostane kojenec zas hlad