Původně jsem nechtěla přispívat, protože děti nemám, ale...ale jo.
Mám Žlababiny články ráda, ale myslím, že tento je o zbytečné rezignaci. Člověk nepotřebuje velké finanční prostředky, fůru času ani 50 kg živé váhy, aby vypadal upraveně, k světu a měl ze sebe fajn pocit.
Vidím to třeba na mámě...odjakživa měla krom dětí i spoustu jiné práce a svého času hodně málo peněz a přece to byla a stále je kočka jak hrom. Second handy, dobrý vkus...pokud člověk cit pro oblékání nemá, může si nechat poradit.
Kamarádka nedávno porodila a už se těší, jak si na sebe konečně koupí zas normální oblečení a není jediná. A o počtu dětí to není.
Vím, že to nemá Žlababa jednoduché - pro ty, co by chtěli rýpnout.
Předchozí