Přidat názor k článku Atopický ekzém - 1. díl

když mi bylo 19, zřejmě od nervů, se mi hrozně rozjel AE tak jsem se nechala dobrovolně hospitalizovat a doufala že mě vyšetří proč, co a jak poradí....
ale ouha, hned po nástupu mě ponořili do odporné vany s nějakým oleje, pak přišla sestra a nalepila mi něco na záda, prej zjistí na co jsem alergická, ještě ten den přišla a namazala mě dehtovou mastí, to už jsem cítila jak mě všechno pálí, řekla jsem to dr a ona mě sprdla že si vymýšlím a že jenom nechci být černá, nikdo mi nevzal krev, žádné vyšetření se stále nekonalo, tak jsem čekala do druhého dne že to přijde, ráno mi sundali to z těch zad a doktorka řekla sestře ( ne mě) okamžitě to z ní umyjte, tak sestra vzala solvinu a drhla mi záda a ruce kartáčem, byla jsem vysučená jak treska, poprvé v životě plakala zoufalstvím. ale pořád mlčela v domění že ještě něco přijde, odpoledne jsem to už nemohla vydržet, a poprosila sestru jestli by mi nemohla dát nějakou mast, že jsem hrozně suchá a ona mi řekla ať zavolám manželovi aby mi koupil indulonu, a zase nic. až 3 den byla velká vizita a nějaký dr. mi naordinoval leniens + hydrokortizol tak to už bylo moc poděkovala jsem a odešla domů s tím že to se můžu mazat hormonama i doma. tohle se stalo na kožním oddělení ve zlíně. Ještě ten večer mě manžel odvážel s obrovskýma horečkama, na pohotovost a já ho prosila ať jedem do jiné nemocnice, tak jsme jeli do uh. hradiště. pan primář na kožním oddělení mě přijal, udělal obrovskou spoustu testů a odběrů. naordinoval léčbu a hrozně mi pomohl. horečky byly od rozdrážděné kůže, která se hojila opravdu hrozně dlouho. Už je to 10 let ale pořád se mi o tom zdávají sny a nemůžu zapomenout. S malou jsem uprosila dětskou lékařku, a ona nás poslala do brna, tam jsme naprosto spokojení a já dál jezdím ke svému lékaři do hradiště a už bych neměnila