Přidat názor k článku Jak jsem na mateřské zpustla

1. si myslím, že autorka článku rozhodně není žádná socka a bezdomovec ( ani na ní tak nikdo nepokřikuje) je to jen unavená ženská , unavená z toho jak jí dává "zahulit " život s dětma ( a jestli teď někdo napíše , že si je teda neměla pořizovat,
když je z nich grogy tak si pomyslím svoje).


2. nejsou děti jako děti ( z vlastní zkušenosti , mám 3, první dvě byly šílený éra ,dva roky po sobě, pořád křičely, v noci nespaly, nechtěly jíst, všude vlezly, každé na jinou stranu, měly obě hyperaktivitu a to myslím opravdu diagnostikovanou hyperaktivitu, ne takovou tu co skoro každý řekne" bože, to dítě je hyperaktivní" a přitom má hodné a klidné dítě, dcera měla problémy se zvracením= blila skoro pořád, kluk zase opožděný vývoj, nemluvil ( dodnes problémy s těžkými stupni poruch dys), dcera se válela vzteky v loužích , navštívit s nima doktora bylo šílený,to samý obchod atd atd není podstatné co všechno dělaly , ale mnohdy život s nima byl fakt očistec. A mít chvilku pro sebe to by teda bylo něco, jenže oni na mě visely tak, že jsem bez nich nemohla udělat krok. ( možná někdo řekne, pane jo, ta je teda nezvládla vychovat, ale dělala jsem co se dalo a oni prostě byly takový jaký byly a já taky= líp to za daných okolností nešlo).
Teď mám třetí dítě a je přesně z té kategorie , co jsem si myslela že snad vůbec neexistuje. Hodný ,klidný, milý chlapeček, nikam neleze a je kde se mu řekne a udělá co se mu řekne. A teprve teď zpetně vidím co všechno jsme museli vydržet a že rozhodně nejsou všechny děti stejné.

3. nejsou čtyři děti jako dvě = ano , v návaznosti na bod 2. ano 4 děti mohou ( mohou , ale nemusí) být mnohem menší sousto pro matku a rodinu než 2 opravdu " výživné" děti. A není to výchovou. Prostě se narodí se specifickými potřebami a jseš " v pytli" s celou výchovou.

P.S. se dvěma dětmi jsem měla večer chvíle , kdy jsem si říkala ,když večer usly " pane bože,díky, že jsme přežili dnešek " a kdyby dávali v televizi zrnění tak bych na něj vydržela klidně hodinu čučet jak jsem byla vyřízená a mnohokrát jsme si s manželem říkali úplně vyřízení " panebože, co jsme komu udělali". ( dětem je dnes 11 a 9 let a jsou v pohodě a vůbec by nám něvěřily , kdybychom jim řekli co všechno vyváděli). A teď máme o dítě navíc a nic , žádný zrnění, žádná hrůza , prostě klídek. Dítě je klidné a my taky. Opravdu není dítě jako dítě.