U nás tohle nešlo : že by manžel pohlídal a já šla někam pryč - protože byl celý den v práci ( od 9-19,00) , klišé ...vydělával peníze...a když přišel domů tak se pomazlil s dětma , někdy ani to ne a šup s dětma do postele. Takže děti nemohl hlídat , protože když s ním měly zůstat , tak strašně řvaly a chtěly jenom mě. Prostě nebyly na něj "napojené" tak jako na mě. Nechtěly ani k babičce a nikam. I se školkou byly potom v tomhle směru problémy. Do školky se nám dceru podařilo dostat až v 5 letech a přes psychologickou pomoc, k babičce na prázdniny jela až v první třídě, a na tábor až ve třetí ...jinak se prostě nechtěla hnout( a když jsme jí donutili tak řvala, blila, nebyla spokojená). Nechci tady rozebírat možné příčiny ,ale spíš tím říct , že někdy prostě nevyjde, aby si máma mohla děti někam odložit a vyrazit si ( pokud k tomu pak někdy dojde je to pro ní svátek nad svátky). A když k tomu přeci jen dojde, že je sama , je tak vyždímaná , že sedí a čumí do blba jen aby si dala relax.
A milenky? To teda fakt neřeším. Mateřská je prostě stav tak trochu jinej než běžný život a jestli to ten chlap "chvíli" nevydrží bez načančanosti a podobného tak jak vydrží nějaké horší věci? To snad radši ať jde. ( ona pak možná ta milenka až s ním bude mít dítě bude úplně stejná jako ta jeho žena a teprve pak pozná " když ptáčka lapají pěkně mu zpívají" , ale jinak , že je to všude skoro stejné)
Předchozí