Přidat názor k článku Nočník - středobod vesmíru

tak tohle můžu podepsat v plnom rozsahu!
u nás je to tak, že kluk se bojí nočníku víc než upír česneku nebo spíš takhle: nebojí, ale když se snažím mu vysvětlit k čemu je, tak jen křičí "neeeee". a snahy o posazení na nočník vypadají tak, že kluk se prohne do oblouku a zdrhne. když už se mi podaří nějakým zázrakem, aby si naň sednul, tak vydrží přesně jednu vteřinu než mu dojde kde je a zdrhne znovu... leda, že bych ho k nočníku přivázala
ale poslední dobou ho baví splachovat wc. tak jsem mu to zakázala s tím, že splachovat můžou jen ti, co do záchodu čůrají a zkusíme to rozvnou se záchodem. dětské záchodové prkénko je již objednáno a na cestě k nám ;-) třeba ho možnost sám si spláchnout naláká
ale jinak rodiče i tchánovci i švagrová, všichni se strááášlivě podivují, že kluk má ještě ve dvou letech plíny. a že je divný on a nebo já, že jsem ho to ještě nedokázala naučit. prý mám přitvrdit. asi opravdu čekají, že ho k nočníku budu vážně přivazovat...
zatím se nám osvědčilo nechat všechno na něm. jak chůzi, se kterou začal až v 15.měsíci, ale zase naprosto jistě a téměř bez pádů, tak i odložení dudlíku - jednoho dne nám ho sám dal se slovy "ble, ble, fuj" a bylo vymalováno . taky jíst sám ze začátku nechtěl a nechtěl. lžičku do ruky nevzal ani pod pohrůžkou ani náhodou a teď by to na něm nikdo nepoznal, že v roce nedržel lžičku, že začal až v roce a třech měsících ...takže já se řídím také tím, že všechno přijde časem, samo a bez násilí a bez řevu, tak proč se nad takovými věcmi nervovat když dítě chce tak chce, když nechce tak nechce a počkám až bude chtít. než půjde do školky, tak to v pohodě zvládne a do té doby si s tím starosti rozhodně nedělám a řeči podivující se a pohoršující se rodiny a ostatních hážu s klídkem za hlavu