Přidat názor k článku Mezi námi děvčaty…

Píšeš,že dnes už to vidíš jinak a už by ses kvůli tomu nerozváděla?Znamená to,že by ses nechala ponižovat?Ptám se,protože jsem teď v naprosto stejné situaci,sice to není manžel,ale druh a s narozením našeho syna se začal chovat jak popisuješ.Připadá mi zženštilý,ponižuje mě a kritizuje mou práci,snižuje její hodnotu před svou prací,která je přece mnohem větší dřinou a vše prostě umí lépe a udělá rychleji.Už ho kvůli tomu nemiluji,nevážím si ho a když mi pomáhá mám hrůzu z toho jak mi to zase jednou vyčte a bude se povyšovat.Poučuje mě a neustále mi radí a do všeho se mi plete.Sice uvaří,uklidí,postará se o syna,nakoupí,vypere a chodí do práce,ale neváží si mé práce.Sráží mi už tak nízké sebevědomí a dělá mu to asi velmi dobře,ale nemysli si já se umím ozvat a bojovat za sebe,pak buď vyhraju a ustoupí a omluví se mi,nebo mě zesměšní,nebo se oba urážíme a řveme na sebe,nebo mlčím a vedle brečím,nebo se modlím,abych potkala jiného a utekla z téhle pasti.Jsem totiž bez vlastního bydlení a mám ještě syna v pubertě,jsem na něm totálně na MD finančně závislá a to je to co mu dalo tu sílu mě ponižovat.Nespíme spolu,ani nechci a nemůžu.Jsem velice nesťastná a nevím jak z toho ven.A když už jsem úplně na dně a rozhodnuta s dětmi odejít třebas i do ženských domovů,tak je najednou fantastický partner co mě strašně miluje,nemyslel to tak a bez nás by žít nemohl,že má moc starostí a přehnal to.a tak je to pak krásný a já šťastná,ale v hloubi duše nejsem vím,že jsou to kecy a začne to znova.Ale co mi zbývá,mám děti a nemám jinak vůbec nic!Ty ses mohla,alespoň rozvést a odejít,ale já s tím budu muset ještě počkat až to bude možné,pokud mě ovšem dříve neopustí on a nenechá nás na ulici.I to se může stát.Neumím hrát moc divadlo a chovat se tak,aby byl spokojen,protože už ho nenávidím!A žádného jeho vaření a úklidu už si vážit nemohu,naopak se mi vším jen hnusí!!!