Je sice smutné, že ti opatrní a ohleduplní se musí chránit před těmi druhými, ale když už se něco stane, co si na něm vezmu?
Pro mě je jízda na motorce bez přilby, alkohol za volantem (nebo řídítky), nepřiměřené překročení rychlosti (tím přiměřeným zase míním neuhlídání tachometru a překročení o několik málo km), naprosté tabu. Co naplat, když ostatní se tím něřídí? Musím se před nimi chránit.
Různá nařízení mi taky moc "nejdou pod nos", na druhou stranu, takové nařízení, že by chodci na neosvětlených komunikacích měli mít reflexní vestu, by řidičům patrně ulehčilo situaci. Určitě se vám stalo, že vás oslnilo protijedoucí auto a poté, co jste zase začali vidět, metr před autem se vynořil "pan nevidtelný". Pravda, když jedu svých 12 km domů, přizpůsobím se tomu, ale jeďte padesátkou, když máte před sebou 300 km a uprostřed lesů se potuluje zapomenutý chodec v černém. Nic moc. Netrvala bych zrovna na vestě, ale jakýkoliv viditelný prvek by pomohl. Nebo taková tetka, kymácející se mezi vesnicemi na neosvětleném kole..., kdyby alespoň tu vestu měla...Je mi, pravda, putýnka, jestli si bába rozbije hlavu o chodník, to je celkem její věc, ale jak k tomu přijde řidič, který neviděl, tudíž nedobrzdil? On je většinou viníkem, protože je v tu chvíli tím silnějším. Pak policie urputně hledá osvětlení z kola, zatímco ostatní hledí na řidiče jako na vraha.
Nařízení vznikají proto, že někteří lidé nepoužívají rozum. Tam, kde nikoho a nic neohrožují, ať volí podle sebe, ale tam, kde se jedná i o bezpečnost a zainteresovanost dalších, je asi nařízení nutné.
Předchozí