Ty nemáš helmu? Jsi out! aneb Helmománie

Tento článeček vznikl paradoxně po domácí hádce - ano, je to tak :)

Četla jsem svému příteli článek tady z Rodiny o vztahu dvouletého dítěte a nočníku a reakce k němu, a nějak jsme se dostali k bezpečnosti obecně - a tudíž i k helmám. A poté napsal můj přítel tento, podle mého velice vtipný, fejeton o tom, jestli se to s těmi helmami opravdu trochu nepřehání a kam až by to mohlo zajít… Osobně si myslím, že je skutečně dobrý a vtipný, ale už teď se těším na Vaše reakce… (Lukyhuky)

Poslední dobou se stále častěji setkávám s názory a diskusemi na téma bezpečnosti čehokoliv. Známe to hlavně ze zaměstnání, kde jsme nuceni podepisovat poučení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, účastnit se různých doplňkových školení, používat různé ochranné prostředky jako rukavice, brýle, ochranné přilby a další chránítka. Obecně se proti tomu nedá nic namítat, na jedné straně jde o ochranu našeho zdraví a na druhé straně o ochranu zaměstnavatele před námi, respektive našimi právníky a inspektory bezpečnosti práce, kdyby se nedejbože něco stalo. Tento trend ovšem pomalu ale jistě prorůstá i do našich civilních životů a nad tím bych se chtěl trošku zamyslet. Mohl bych tady jmenovat různá bezpečnostní opatření jako pásy, dětské sedačky, nulový alkohol, ochranné přilby a mnoho dalších a jistě bychom se shodli, že v mnoha případech je jejich používání velmi prospěšné, zvlášť existují-li statistiky a vědecky doložená fakta. O alibismu a podepisování různých poučení, školení, reversů taky psát nechci, i když si neodpustím jednu fikci dotaženou ad absurdum. Představte si lyžaře budoucnosti, který si před vstupem do ski-areálu nasadí chrániče loktů, kolen a zubů, vestu s reflexními pruhy, povinnou přilbu, projde kontrolou na alkohol, prokáže se platným lyžařským řidičákem, osvědčením o proškolení bezpečnosti na sjezdovce a podepíše revers, že kdyby ho při jízdě klepla pepka, že lyžoval na své vlastní nebezpečí a majitel vleku nepřebírá odpovědnost za jeho léčebné výlohy a materiální zabezpečení pozůstalých. Lyže, vázání, přeskáče, hůlky, brýle a přilba budou samozřejmě opatřeny známkou o technické způsobilosti ne starší jednoho roku a povinná certifikovaná lékárnička umístěná v certifikovaném baťohu bude obsahovat kompletní předepsaný obsah neprošlých obvazů a léků, což bude namátkou kontrolovat vleková policie, která na rozdíl od sjezdovkové policie nesmí používat radar pro měření rychlosti.

Ze všech existujících i vymyšlených opatření se omezím pouze na používání ochranné přilby, nebo chcete-li helmy při různých činnostech. Na jedné straně souhlasím s názorem, že je třeba chránit své zdraví a nehazardovat. Na straně druhé neumím domyslet, kam až tento trend povede. Minulý týden jsem se zájmem poslouchal Slovenskou veřejnoprávní televizi, kde jsem se dozvěděl, že podle jejich nové silniční legislativy mají všichni cyklisté, jedoucí mimo obec, povinnost nosit ochrannou přilbu. Už vidím, jak jede dědek na kole do sousední vesnice na pivo a nasazuje si přilbu. V hospodě ji zase pověsí na věšák k přilbám ostatních dědků. Je to výhodné v tom, že kdyby se v hospodě strhla bitka, tak dědci narazí blembáky a budou chráněni před létajícími půllitry a dubovými židlemi.

Když jsem byl kluk, znal jsem helmu spíše ze sledování závodních motorek či formulí, případně z dokumentu o havířích. Každodenního života se to moc netýkalo. Normálně jsem jezdil s klukama na kole, později na malém motocyklu, jezdil s našima na hory lyžovat, na rybník bruslit, lezl jsem po skalách a na stromy, ale přátelé, všechno bez helmy - takhle moje maminka riskovala. Na motorce byla helma povinná při jízdě mimo obec, později se uzákonila pro motorkáře, ale pro spolujezdce až mimo obec, ještě později pro oba a všude. Dnes je uzákoněna povinnost nosit ochrannou přilbu pro malé cyklisty, tedy kromě Slovenska, kde musí v helmě i dědek do hospody v sousední vesnici nebo babka jedoucí na pole.

Trend ovšem pokračuje, dnes se již diskutuje o lyžařích a zdá se, že helmová hysterie jede dál i na dobrovolné bázi. Když jdu s dcerou bruslit na kluziště, vypadám jako krkavčí otec, který (proboha!) pustí své dítě na led bez helmy. Vždyť to tam klouže a ten led je TAK tvrdý! Všechny ostatní dětičky mají helmy a v kombinézách vypadají jako kosmonauti.

A já se ptám: Kam to až dojde? Budou zákonně helmou chráněni i chodci jakožto účastníci silničního provozu? Vždyť rovněž oni jsou ohroženi na zdraví a životě. Nemluvě o nebezpečí, že jim na hlavu spadne rampouch nebo ptačí SMS-ka. Dále zaveďme povinně helmu do každé hospody IV. cenové skupiny, kterou bych nesundával ani po návratu domů, kde číhá manželka s válečkem. Rovněž mám strach i při jízdě autem, že bez helmy budu ohrožen na životě, vždyť automobiloví závodníci je mají! Dále doporučuji uzákonit helmu i při domácím kutilství a práci na zahrádce, protože vymrštěné hrábě či vyskočivší kladivo můžou poškodit vaše zdraví, a to nemluvím o cirkulárce, úhlové brusce a kotouči. Ani vaření v kuchyni není zcela bezpečné, když si představím ty ostré nože, horký olej a roztočený kuchyňský robot. Dokonce ani hraní si s moderními hračkami není bez nebezpečí, stačí vzpomenout na náš dálkově ovládaný vrtulník pod stromečkem, jak se proti vám řítí a vrtulí vám plátkuje kedlubnu, tak i zde doporučuji uzákonění helmy. Prostě všude doma, venku, při sportu i v zaměstnání. Abych to zkrátil, helma by měla být samozřejmou součástí každého z nás, jako třeba u některých brýle. Nejlépe kdyby se fasovala již v porodnici a veškerá fotodokumentace pořizovala již v helmičce. Aspoň si děťátko zvykne, že si ráno helmičku nasadí a večer odloží vedle postýlky. Ale pozor, my dospělí ji na noční stolek odkládáme až po sexu, ať zůstane bezpečný. Neriskujme!