Kolik špíny je třeba ke zdraví?

Na jedné straně všude slyšíme, jak je důležité chránit děti před „nemocemi špinavých rukou“ a dodržovat hygienu. Na druhé existuje hypotéza, podle níž jsou přehnaně chráněné děti vystaveny výrazně vyššímu riziku alergií. Kolik „špíny“ tedy děti potřebují?

Když babička před lety vyprávěla historku, jak jí náš taťka jako malé dítě snědl čípky pro lepší vyprazdňování a vysloveně mu chutnaly, popadali jsme se smíchy za břicha. Teď jsou v tomhle všepožíravém věku moje děti a do smíchu mi rozhodně není. Mám co dělat, abych jim od úst včas odtrhávala pochoutky, jako je podrážka od venkovních bot, nedopalky cigaret, písek či vlhčené ubrousky. A lze to dotáhnout i dál. Syn mojí kamarádky si jeden čas pravidelně pochutnával na broucích a slimácích. Holčička jiné opravdu čistotné maminky tuhle na pískovišti baštila psí hovínko.

Síla reklamy: dočista dočista!

Denně jsme z médií přesvědčováni, že jedině antibakteriální přípravky dokážou naši domácnost opravdu vyčistit, že bez nich to prostě nejde. A „bacily“ na nás mohou číhat všude – v obchodě, na ulici, v autobusu, ve školce… Malé dítě nemyslí na to, jestli má ruce umyté nebo ne. Před chvílí si hrálo na písku, drželo se kolotoče, teď si dá palec do pusy a hotovo. Maminky z toho šílí. Je to nutné?

Stále častěji slýcháme, že u dětí příliš chráněných před všemi viry, bakteriemi a parazity, vzniká podstatně větší riziko alergií. Imunitní systém naopak posilujeme tím, když ho tu a tam nějaké výzvě vystavíme. A mimochodem, extrémní a úzkostlivá péče o hygienu může přerůst až v onemocnění zvané mysofobie, což je chorobný strach ze špíny a bakterií.

Přehnaná čistotnost?

Podle americké mikrobioložky a imunoložky Mary Ruebush, autorky knihy „Proč je špína dobrá“, hostí člověk průměrně devadesát miliard mikrobů. Některé jsou pro lidské zdraví zásadní. Pokud se budeme snažit se jich za každou cenu zbavit přehnanou hygienou a antibakteriálními přípravky, může nám to ublížit.

Lékaři vysvětlují, že náš imunitní systém je dobře uzpůsoben k tomu, aby s nežádoucími mikroorganismy bojoval. Tím, že se občas kontaktu s bakteriemi nevyhneme, mu vlastně připravujeme potřebný pravidelný trénink, aby nezakrněl. Někteří odborníci bez obalu tvrdí, že nárůst počtu nemocí je dán právě tím, že žijeme přehnaně „hygienicky“. Zvláště děti, které žijí v nepřirozeně čistém prostředí, jsou křehké, víc trpí všemi druhy alergií a jejich imunita je kolísavá, takže podléhají i autoimunitním onemocněním. Souvisí to s tím, že se v potřebné míře nesetkávají s antigeny, které by organismus a všechny jeho obranné složky stimulovaly.

Vědci např. zjistili, že malé děti, které přišly častěji do styku se zvířecími výkaly, trpí v dospělosti mnohem méně záněty. Vědci z Kalifornské univerzity v San Diegu v čele s profesorem Richardem Gallo objevili zase přítomnost antimikrobiálních peptidů v kůži savců, jejichž přítomnost je nezbytná pro ochranu pokožky. Vylučují totiž zvláštní molekuly zvané LTA, které způsobují hojení ran a zabraňují vzniku zánětu. Pokud si budeme často mýt ruce antibakteriálními přípravky, můžeme tím paradoxně přispět k horšímu hojení. Podle profesora Gallo výzkum již poskytuje základ k pochopení tzv. hygienické hypotézy, podle které v rozvinutých zemích výrazně poklesla obranyschopnost dětí v důsledku nedostatečného vystavení různým druhům mykobakterií a omezeného styku s mnoha typy antigenů. Díky nim v prvních měsících, popř. letech života imunitní systém vyzrává a nastavují se jeho regulační parametry.

Tak co vlastně dělat a nedělat?

Jak tedy se všemi těmi rozporuplnými informacemi máme naložit my, rodiče, kteří se na jedné straně bojíme zdravotních problémů ze špíny, a na druhé nechceme mít doma choulostivé alergiky? I v tomto případě se osvědčuje pravidlo „nic se nemá přehánět“. Což neznamená, že bychom měli mávnout rukou nad každou špínou.

Zmiňovaná hygienická hypotéza hovoří i o tom, že alergie jsou méně časté u dětí z větších rodin, které byly pravděpodobně vystaveny většímu množství „bacilů“ od starších sourozenců. Zároveň je prokázáno, že poruchami imunity trpí častěji městské děti. Jako by hypotéza chtěla říct, že „špína“ je sice pro imunitu potřebná, ale ne jakákoliv. Je něco jiného, když necháme dítě hrabat se v hlíně na polní cestě, a když si hraje s hromádkou, kterou uprostřed Václaváku zrovna smetli metaři. Je něco jiného, když olizuje klacky doma na zahradě, nebo pult v lékárně, starou minci či madlo nákupního vozíku.

Špínu dělíme na čistou a nečistou

K čisté patří téměř vše, co je na venkově, v polích, lesích, u hospodářství. Když si dítě hraje s pískem či hlínou doma na dvoře nebo v lese, pak byť je umouněné od hlavy až k patě, je to v pořádku. Výzkumy prokázaly, že např. dětem zemědělců výrazně méně hrozí onemocnění astmatem nebo sennou rýmou. Možná jste v této souvislosti slyšeli také rčení: „Nechcete-li mít doma alergika, pořiďte mu kočku.“ Jsou-li zvířata řádně chovaná a zdravá, imunitnímu systému dětí skutečně prospívají. To ovšem neplatí pro dítě, které má imunitu již narušenou, takové se musí zvířatům z důvodu již rozběhlé alergie vyhýbat.

Nečistá špína častěji souvisí s městem. Nebezpečí představují veřejné silnice, chodníky, obchody, hromadná doprava, nákupní vozíky, ale třeba i dětské židličky v restauracích.

Když sobě a dítěti umyjete ruce na veřejné toaletě a cestou ven pak sáhnete na kliku po člověku, který byl na toaletě před vámi a ruce si neumyl, může to znamenat bezprostřední ohrožení. Pozor také na travnaté plochy podél chodníků, bývají plné psích výkalů, stejně jako nezakrytá pískoviště, kam zase mohou chodit vykonávat potřebu kočky.

Pod svícnem tma

Nečekaná rizika číhají i v domácnosti. Ne nadarmo lékaři říkají, že z hlediska mikroorganismů jsou doma i horší místa než obávaná toaleta. Když to trochu přeženeme, může být bezpečnější krájet potraviny na prkénku záchodovém než na kuchyňském, sloužícím ke krájení masa a poté jen nedostatečně umytém. Záchodové prkénko může obsahovat až dvěstěkrát méně bakterií!

Dalším rejdištěm bakterií jsou pak houbičky na nádobí. Často je měňme a dbejme na to, aby byly co nejméně ve vodě. Když je postavíme na užší stranu, snáze proschnou.

V momentě, kdy houbička začne být cítit, je už pozdě. Pozor také na utěrky na nádobí – najdete radikální odpůrce utěrek, kteří nádobí zásadně neutírají, ale nechají oschnout. Ne kvůli lenosti, nýbrž kvůli bakteriím. No a občas zaslouží vydezinfikovat i lednice, v níž dbáme na to, aby maso a vejce byly odděleny od ostatních potravin.

Hlavně nepropadat panice

Ať už jste kdekoliv, v lese nebo v obchodním domě, první zásadou je: po příchodu domů umýt ruce nejprve sobě a pak dětem. Pochopitelně mýdlem, a to nejlépe po dobu půl minuty. Pokud jste byli v kontaktu s „nebezpečnou špínou“, je vhodné namydlit se dvakrát po sobě. Voda totiž nebezpečné mikroorganismy sama o sobě nesmyje.

Jste-li venku, první pomocí mohou být dezinfekční spreje nebo antibakteriální vlhčené ubrousky. Můžete s nimi utřít dítěti špinavé ruce, než si je strčí do pusy, nebo jimi můžete očistit např. zmiňovanou jídelní židličku v restauracích či madlo nákupního vozíku.

Podle imunologů zkrátka úplně stačí, když si budeme mýt ruce vodou a běžným mýdlem před a po jídle, po použití toalety, po přebalování dětí, po kontaktu se zvířaty či manipulaci s odpadkovým košem a po práci se syrovým masem, rybami či vejci. A pochopitelně po příchodu domů z venku.

Koneckonců věděli jste, že francouzského krále Ludvíka VIII. poprvé vykoupali až v sedmi letech a že britský král Jakub I. si myl jen prsty u rukou? A kdyby vás ani tohle neuklidnilo, pak vězte, že vědci už pracují na nové metodě, která by mohla chránit před rizikem alergií. Zkoušejí očkování látkou izolovanou z bakteriálních stěn a vajíček střevních parazitů. Ta by mohla nahradit „čistou“ špínu, jíž se v současnosti mnoha – zvláště městským – dětem nedostává.

Podle: www.bez-alergie.cz