Nůžky

Dnes jsem se vydala se svým skoro 3letým Adámkem do mateřského centra. Nevím, zda je vhodné jmenovat, a tak raději neuvádím přesně. Ono mateřské centrum však sídlí mezi panelovými domy na Praze 4 a je moc bezvadné. Od roka mého syna (dříve jsme navštěvovat díky nemoci nemohli) je pro nás takovým dobrým zastavením, když potřebujeme změnu, prší...a však to maminky znají :) Ale proč vám to vlastně píši?

Dnes jsem byla svědkem jedné, nevím, jak to nazvat, události/zkušenosti. A ta mne docela tzv. "zvedla ze židle". A tak bych ráda o ní napsala i jiným maminkám a společně se podělila o názory. Jistě vyvstane menší či větší diskuse na téma úrazů, bezpečí dětí a povah maminek :)

A o co vlastně šlo? Syn si hrál v herně a já si povídala s jinou maminkou. A sem tam koukla na syna, jestli je vše OK. Nechci říci, že jsem jak "na trní", ale než půjde do školky, ráda si pohlídám to, aby se naučil vycházet s dětmi. Nebral jim hračky, naučil se je půjčovat a kdyby "nedej bože" někomu ubližoval, tak vhodně zasáhnout, aby se omluvil apod. Je jasné, že vše ohlídat nelze a známe to všechny. Můžeme být sebevíc obezřetné, ale takové to "bum", "bác", je hned, ani "nemrkneme". Vím, že všeho moc škodí...Ale, rozhodně bych mu nikdy nedovolila hrát si s nůžkami. A to je, o čem chci napsat.

Zaregistrovala jsem chlapečka (znám ho dobře, i jeho maminku), jak sedí na zemi v herně a s nůžkami v ruce. Jeho maminka toho času seděla v klubovně a vyráběla nějakou dečku paličkováním. Je to opravdu šikovná a pohodová maminka, ale dnešního dne na ni budu nahlížet "jinýma očima". Podotýkám, že nůžky byly dost velké a ostré, ne ledajaké plastové, dětské. Ale i tak dětské nedětské, dle mého názoru ani ne ročnímu dítěti snad do ruky nepatří! Chlapeček nůžky sem tam strkal do pusinky, něco si žvatlal a byl evidentně spokojený. Ne však já...a nakonec i ostaní dvě maminky, co seděly poblíž. Hned mne napadlo, kde je sebral a běžela jsem mu je vzít. Samozřejmě opatrně, není to mé dítě. Nahradila jsem mu nůžky pro mne adekvátnější hračkou, plyšovu opičkou. Byla prostě hned vedle. V šoku jsme ještě něco s přítomnými maminkami prohodily a já šla nůžky vrátit do "klubovny" a řekla o tom jeho mamince.

A ta reakce mne fakt zaskočila. Uvědomila jsem si, že se její reakci směji a následně na to jsem si připadala jak úplný vůl, ten největší na světě. Další maminka se totiž přidala: "Jéé, to byste měla vidět, co všechno děcka dělají," a na to mi řekla něco o nějakém výletě a co tam děcka vyváděla. A maminka onoho chlapečka mi začala vyprávět také o tom výletě, jak tam nějaké děcko skákalo po kočárku s miminkem a názorně mi to předvedla. A prý nikdo z toho také nic nedělal. No....budiž. Ale ty nůžky.....Takže jsem to "zakecela". Ta její reakce byla: "No, vy jste mu vzala jeho oblíbenou hračku"....a na to: "Snad si prstíky neustřihne." V šoku jsem se jí zeptala: "Takže mu je mám vrátit?" a ona na to "Ano, pokud to vám, ostatním maminkám, nevadí". Doteď jen kroutím hlavou.

Chlapeček mezitím opravdu pobrekával, přece jsem mu vzala jeho oblíbenou hračku. Dost se za to teď nemám ráda, že jsem jí něco "peprného neřekla". Zmohla jsem se jen na to, že mi to přijde dost nebezpečné a svému synovi bych jen tak nůžky nikdy do rukou nedala.

Takže se zbytkem maminek v herně, konkrétně se třemi, jsme rozpoutaly diskusi na téma nůžky. První, co nás všechny napadlo, bylo, že do chlapečka někdo může omylem strčit a on si jimi prorazí hrdlo. Brrrr.........je mi z toho ouzko!

Od dnešního dne si asi vždy vzpomenu při používání nůžek na tuto situaci. A mimochodem, také si doma vystřihujeme :)

Všechny fajn a asi tak starostlivé maminky, jako jsem já, zdraví....