Ruku na srdce - takovehle myslenky me ani ve snu nenapadly. Ale meho manzela ano a porad za mnou chodil a mluvil o tom, jestli to prvni dite nebudeme narozenim druheho sidit (manzel ma 1 sourozence, ale je mezi nimi velky vekovy rozdil 8 let). Uprimne jsem nechapala, o cem to mluvil, az ted, kdyz ctu vase nazory, mi to pomalu dochazi....Deti jsou od sebe 2 roky a 3 mesice a obe byly vice mene neplanovane, i kdyz od zacatku naseho rodicovstvi bylo jasne, ze deti budou minimalne 2, maximalne 3. Mne je naopak lito jedinacku, sourozenecke vztahy povazuju za jednoznacnou vyhodu, hlavne ze se deti uci od malicka delit se, spolupracovat, zaroven prosazovat, soutezit...atd. Nevim, jestli je to tim, ze druhe dite bylo velmi klidne a nebylo s nim moc prace nebo taky tim, ze mame doma "parecek" (kluka a holku - takze oba vychovavame jako "jedinacky" podle jejich specifickych genderovych pozadavku...), ale ja jsem tohle "tabu" nikdy neresila....Presto si myslim, ze tyhle pochybovacne myslenky nejsou nicim, za co bychom se mely stydet, ba naopak, je super, ze svoje pocity dokazes Sidhartho takhle uprimne formulovat....Drzim pesti.
Předchozí