Super článek, moc jsem se pobavila. Chápu to z obou stran, dítěti jsem na lyže přilbu koupila, protože se o něj bojím, ale zároveň si uvědomuji, že naše děti čím dál vím to přirozené dětství ztrácejí. Vezmu třeba ty na prvním stupni ZŠ - bojíme se je pustit samy ven si hrát s kamarády, většina neumí ani koupit mléko v sámošce, nesmí sami k vodě, když na člun tak pod dozorem a s plovací vestou, když na kolo tak s přilbou, když na lyže tak s přilbou, když na brusle, tak s přilbou (a dozorem), do školy dost často s mámou za ruku, kroužku habaděj, ale autem nebo alespoň s doprovedem, doma učení nebo příprava na kroužky, když zbude čas tak televize nebo počítače, tak jsou aspoň "v bezpečí." Někdy si říkám, jestli jim neděláme medvědí službu, když se z toho dětskoho života tak strašně vytrácí spontánnost, možnost samostatného rozhodování, možnost zkoušení vlastních věcí, provádění vlastních nápadů, tvoření neformálních vztahů mimo školu. Chápu, že to v sobě nese riziko, protože mám taky o dítě obavy. Ale je život ve zlaté kleci opravdu to nejlepší co dětem můžeme dát?
Předchozí