JanoSouck, základem je opravdu třeba připustit, že muži jsou jiní. Je to prostě dáno naším dávným naprogramováním.
Jednoduše nemají potřebu se svěřovat, nepomůže jim "vykecat se z toho", považují za svou povinnost si své problémy vyřešit sami, mají potřebu někde o samotě hlubokomyslně dumat a čučet do ohně (obrazně řečeno), což třeba v domácnosti s malými dětmi jde ztuha...
My ženy máme naopak vztahové jednání v malíku a je přirozené, že ho využijeme. Není nic ponižujícího na tom,že využíváme to dobré, co nám bylo dáno.
Prudivého muže je nejlépe odeslat na ryby, aby měl kde dumat, většinou se vrátí v lepším stavu, než odešel a je ochotnější pomoci, nebo i převzít péči o děti, aby si žena mohla odskočit někam se vypovídat.
Vnímat odlišnosti mezi mužem a ženou opravdu není nic trestuhodného, je lepší vymyslet, jak to naopak využít ve prospěch celku - tedy rodiny.
Předchozí